Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 936 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 936 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 165 Kč od 24. 10. 2025 do 5. 8. 2026, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 165 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 165 Kč od 6. 8. 2026 do zaplacení a k rukám zástupce žalobkyně na nákladech řízení částku 1 110,2 Kč, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem po právní moci rozsudku s tím, že neuhrazením byť i jediné splátky se stává splatným celý dluh.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 29 101 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 19 600 Kč se splatností do 23. 10. 2025, včetně poplatku ve výši 6 370 Kč. Z celkového dluhu žalovaný uhradil dosud 2 435 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Žalobkyně tedy kromě jistiny a poplatku současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve zbývající výši 3 131 Kč. Alternativně žalobkyně požadovala, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit poskytnuté plnění z titulu bezdůvodného obohacení, uhradil úroky z prodlení a nahradil náklady řízení.Žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše a zároveň požádal ze zdravotních důvodů o možnost dlužnou částku splácet po 1 000 Kč měsíčně vždy k 20. dni v měsíci.Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek, resp. jej sami navrhli.Soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní (smlouva o zápůjčce z [datum], výpis z účtu, upomínky, všeobecné obchodní podmínky, předžalobní výzva s podacím archem).Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.Žalovaný dluh nesporoval, přestože ze smlouvy o zápůjčce neplyne, že by ji skutečně podepsal. Soud se tedy dotázal žalobkyně, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, neboť dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se příslušná právní úprava vztahuje i na peněžitou zápůjčku. Žalobkyně přípisem z 24. 9. 2026 reagovala tak, že k prověření úvěruschopnosti nebudou doplňována žádná tvrzení a je požadováno, aby soud rozhodl dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že tedy nebylo prokázáno splnění podmínek ve smyslu ust. § 86 an. zákona o spotřebitelském úvěru, mohla mít žalobkyně skutečně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení (jistiny vyplacené žalovanému), a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně žalobkyně finanční prostředky poskytla. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě a také uznáním žalovaného. Na základě neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce došlo tedy k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které má povinnost vydat. Žalovanému bylo vyplaceno 19 600 Kč a dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nesporoval, na dluh dosud bylo uhrazeno 2 435 Kč. Z toho důvodu bylo žalobě vyhověno co do částky 17 165 Kč. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.Co se týče úroků z prodlení, byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak toliko od 6. 8. 2026, a to s ohledem na splatnost nároků vyplývajících z bezdůvodného obohacení, když žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2026, podanou na poště téhož dne, která se tak do sféry žalovaného dostala v předpokládané lhůtě 3 dnů ve smyslu ust. § 573 o.z., kdy lhůta k zaplacení byla stanovena na 3 dny.Žalovaný žádal o možnost úhrady ve splátkách po 1 000 Kč, žalobkyně oponovala příliš dlouhou dobou splácení a navrhla splátku ve výši 3 000 Kč. Soud považuje argument žalobkyně za přiléhavý, neboť žalovaný o svém dluhu věděl, a rozhodl o splátce ve výši kompromisní.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 110,20 Kč, přičemž tato částka představuje 17,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 039 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 101 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 300 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 250 Kč ve výši 892,50 Kč.