Výrok
I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 22. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 20 388,01 Kč, co do úroku z prodlení z částky 3 383,49 Kč za dobu od 22. 4. 2024, co do kapitalizovaného úroku ve výši 641,65 Kč, co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 11 902,13 Kč.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinná nahradit České republice na účet Okresního soudu v České Lípě náklady řízení ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 29 388,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba].) dne 18. 11. 2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou částku 15 000 Kč, dále úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a poplatek 2 700 Kč za umožnění splácet v hotovosti v místě bydliště, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena ke dni 15. 1. 2023. Z celkové částky 27 888 Kč zbývá k úhradě částka 11 902,13 Kč na jistině, 481,36 Kč na úroku, 7 500 Kč jako smluvní pokutu, a částka 5 751 Kč, 1 632,09 Kč a 2 121,43 Kč na shora uvedených poplatcích. Celkový dluh tedy činí částku 29 388,01 Kč s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru, který žalobkyně částečně kapitalizovala, přičemž dále požaduje uhradit úrok až do úplného zaplacení žalované částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem.Žalovaná, státní příslušnice Slovenské republiky, byla v řízení zastoupena opatrovnicí. Žalovaná prostřednictvím opatrovnice namítala, že textu smlouvy nerozumí, souhlasila s úhradou jistiny dluhu po zápočtu provedených plateb ve výši 3x 2000 Kč, avšak nikoli s ostatními platbami.Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o úvěru, smluvní podmínky, transakční historie, žádost o úvěr, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o úplatě, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že na základě ověření úvěruschopnosti žalované, která čerpala rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč a žila ve společné domácnosti s partnerem a dvěma dětmi, byla dne 18. 11. 2022 uzavřena mezi žalovanou, jako dlužníkem, a společností [právnická osoba]., jako věřitelem, smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit náklady úvěru ve výši 12 888 Kč. Splatnost celé částky 27 888 Kč byla sjednána na 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024 s přílohami, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem.Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná čerpala celkem částku 15 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen v hotovosti.Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené žádosti zjištěn výše uvedený příjem ve výši 15 000 Kč pro čtyřčlennou domácnost, resp. žalovanou a dvě nezletilé děti žijící v domácnosti další osoby, výdaje 700 Kč měsíčně. Z žaloby však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o výdajích ověřována. Žádné relevantní listiny označeny ani předloženy nebyly.S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace týkající se pouze jejích příjmů. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované. Výdaj 700 Kč měsíčně určený na bydlení a celkovou spotřebu žalované a dvou dětí (v rozhodnutí o přiznání dávky je zmíněno ještě další dítě) ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na život v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, které nijak neověřovala, ač tak učinit mohla a měla, například výpisy z bankovního účtu žalované.Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem toho je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a strany si tak byly povinny vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnily (srov. ust. § 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni požadovanou částku jistiny ve výši 15 000 Kč, resp. po zápočtu provedených plateb 9 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal, a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 9 000 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla nejpozději na základě výzvy žalobkyně, a proto soud vyhověl nároku na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za požadovanou dobu.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla ve sporu úspěšnější, prokazatelně jí však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě je žalobkyně, která měla v řízení úspěch poměrně menší (30,62 %), povinna nahradit státu podíl na zastoupení žalované. O výši odměny opatrovnice bude rozhodnuto samostatným usnesením a následně o poměrné části nákladů dle výroku IV. taktéž samostatným usnesením.