Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 4. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky 12 000 Kč od 14. 3. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč, k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen „původní věřitel“) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] -0418 na základě které původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku ve 13 splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávku nabyla společnost [právnická osoba]. na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum], uzavřené s původním věřitelem. Následně byla pohledávka postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba] a dne 9. 6. 2021 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován oznámením o postoupení. Tento věřitel následně postoupil pohledávku žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to v centrálním systému exekucí, v insolvenčním rejstříku a v databázích inkasních společností, živnostenském rejstříku. Žalovaný dále předložil informaci o výši svých příjmů a závazků.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně prokázala svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] ze dne [datum], předpisem splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s podpisem dlužníka ze dne [datum], formulářem označeným jako „Credit Scoring“; finanční analýzou, čestným prohlášením, žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, pracovní smlouvou žalovaného se společností [právnická osoba], výplatními páskami, podnájemní smlouvou ze dne [datum], smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba].; smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba]. a společností [právnická osoba] pohledávky.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Vzhledem k tomu, že v této věci žalovaný na úhradu úvěru ničeho neplnil a žalobkyně požadovala poskytnutou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč, soud tomuto nároku zcela vyhověl. Žalobkyně prokázala listinnými důkazy, že žalovanému předmětnou částku poskytla (resp. její předchůdce). O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 obč. zákoníku v sazbě, upravené vl. nař. 351/2013 Sb. Soud nakonec vyhověl též nároku na úhradu úroku z úvěru ve shora uvedené sazbě, která odpovídá doporučeným sazbám dle systému ARES, provozovaným ČNB. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu předložil listiny o výdělku žalovaného a úhradám nákladů na bydlení, soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost s ohledem na výši splátek a půjčené jistiny byla zjištěna. Soud se podrobněji již nezabýval ostatními smluvními ujednáními, protože žalobkyně neuplatnila nárok na úhradu dalších smlouvou sjednaných poplatků.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Pokud jde o výši odměny a paušální náhrady za úkony právní zástupkyně žalobkyně, vyhodnotil soud předmětnou žalobu jako tzv. formulářovou (§ 14b odst. 1 vyhlášky), kdy k opakovanosti dochází uplatněním tří a více obdobných návrhů/žalob, přičemž žalobkyně u zdejšího soudu podal řádově desítky obdobných žalob s použitím ustáleného vzoru, dotyčná žalobní podání se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o tutéž právní úpravu, nároky jsou dokládány stejným druhem důkazů, tedy se jedná o skutkově a právně obdobné věci.