Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od 17. 5. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 300 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 300 Kč od 14. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 300 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 300 Kč od 4. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 440 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne 2. 5. 2017, 11. 6. 2023, 28. 6. 2023, 22. 8. 2023 a 19. 1. 2024 vyšetřen a následně hospitalizován ve zdravotnickém zařízení žalobkyně – na protialkoholní záchytné stanici a vyšetřeními u něj byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. Žalovanému byl vyúčtován poplatek za služby spojené s péčí na záchytné stanici ve výši 5 x 2 300 Kč, žalovaný své dluhy dne 2. 5. 2017, 12. 6. 2023, 29. 6. 2023, 22. 8. 2023 a 20. 1. 2024 uznal co do výše a důvodu a zavázal se je žalobkyni uhradit, dosud však neuhradil ničeho.Žalovaný je na základě ustanovení § 17 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami povinen uhradit dopravu k vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici, pokud se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. S ohledem na prokázání přítomnosti těchto látek vznikla povinnost žalovanému, aby uhradil úkony, které byly žalobcem vyúčtovány s tím, že se jedná o poplatek za služby spojené s péčí na záchytné stanici, který je stanoven paušální částkou dle ceníku Nemocnice ve [adresa], příspěvkové organizace, na částku 2 300 Kč. Žalovaný své dluhy dne 2. 5. 2017, 12. 6. 2023, 29. 6. 2023, 22. 8. 2023 a 20. 1. 2024 14. 6. 2012 uznal co do výše a důvodu a zavázal se je žalobkyni do 16. 5. 2017, resp. 26. 6. 2023, 13. 7. 2023, 5. 9. 2023 a 3. 2. 2024 uhradit. Žalovaný je ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu v prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 14. 8. 2024. Přes opakované výzvy však žalovaný na žalovanou částku nic neuhradil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně tak učinila již v podané žalobě, žalovaný byl v tomto směru poučen v rámci výzvy, aby se vyjádřil k žalobě, která mu byla doručena dne 24. 1. 2025, přičemž byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému opakovaně ošetření a následnou hospitalizaci na záchytné stanici, kdy v průběhu vyšetření byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek, jak vyplývá z potvrzení o pobytu na záchytné stanici s výsledkem vstupního vyšetření na přítomnost těchto látek. Vyúčtování úkonů vyplývá z ceníku za pobytu na záchytné stanici, který byl rovněž doložen.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: V souladu s § 17 zákona č. 379/2005 Sb. v platném znění vznikla žalovanému povinnost uhradit vyúčtované úkony v souladu s uvedeným ceníkem.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, žalovaný zůstal ve sporu pasivní, neuvedl, že by platbu již provedl, nebo k ní nebyl povinen, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 440 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 500 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.