Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 284 159,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 057 Kč a s úrokem z prodlení z částky 284 159,56 Kč ve výši 12 % ročně za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 120 323,28 Kč s úrokem z prodlení z částky 190,28 Kč ve výši 12 % ročně za dobu od 8. 4. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 973,76 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala úhrady částky 412 539,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla prostřednictvím mandatáře uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], a to dne [datum]. Žalovaný čerpal na koupi vozu částku 528 998 Kč, tato částka byla 18. 10. 2022 převedena na účet prodejce. Žalovaný se jako dlužník zavázal k úhradě 72 měsíčních splátek ve výši 13 708 Kč, a to od 14. 11. 2022 v pevné výši. Žalovaný však svou povinnost splácet porušil a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 14. 3. 2024 a taktéž v měsících bezprostředně následujících. Vzhledem k bezvýslednému upomínání sdělila žalobkyně žalovanému dopisem, že dluh byl k 15. 9. 2024 zesplatněn. Ve smlouvě o úvěru byla zakotvena dohoda o zajišťovacím převodu práva k předmětu financování. Po zesplatnění pohledávky byl žalovaný povinen vydat předmět financování na vlastní náklady, pro případ, že se tak nestane, má žalobce oprávnění na náklady klienta odebrat. K tomu došlo 3. 1. 2025 prostřednictvím vymáhací agentury. Vozidlo se podařilo odprodat za částku 263 000 Kč, žalovanému byly vyúčtovány náklady odebrání (7 865 Kč), převozu (5 488,56 Kč), prodeje (7 018 Kč) a dopojištění (91 Kč) vozidla. Žalovaná částka je tvořena splátkami splatnými do dne zesplatnění v celkové výši 61 292,17 Kč, zbývající jistinou ve výši 202 595,11 Kč, smluvní pokutou ve výši 119 238 Kč (počítáno ve výši 0,1 % denně z částky 430 976,28 Kč za dobu od 8. 10. 2024 do 26. 2. 2025 a z částky 202 595,11 Kč za dobu od 7. 2. 2025 do 24. 9. 2025), smluvní pokutou za prodlení s úhradou splátek 545 Kč, náklady upomínání ve výši 350 Kč. Žalobkyně kromě uvedeného požadovala úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení a úrok běžící.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. Na jednání soudu se nedostavil, bylo tak jednáno a rozhodováno v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Vzhledem k pasivitě žalovaného bylo vycházeno z listin předložených žalobkyní (smlouva o obchodním zastoupení, úvěrová smlouva, předsmluvní informace, úvěrové podmínky, kupní smlouva ze dne [datum], potvrzení o proplacení úvěru, upomínka, zrušující dopis, faktura [Anonymizováno] aukce s výpisem z bankovního účtu a tabulkou, faktura č. [hodnota] - zabavení vozu, tabulka umoření, faktura - [jméno FO] s výpisem z bankovního účtu a tabulkou, tabulka Přehled plateb, výpis z 15. 1. 2025, oznámení o fúzi, vyčíslení škody, faktura – dopojištění, 2x doručenka). Soud má za zjištěné, že žalobkyně jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím obchodního zástupce – prodejce vozů [právnická osoba]., a to na dálku, kdy smlouva je za žalovaného podepsána SMS kódem. Byla doložena také příloha kupní smlouvy o převzetí vozidla žalovaným. Předmětem smlouvy je poskytnutí prostředků na úhradu kupní ceny vozidla [Anonymizováno] ve výši 528 998 Kč, tato platba byla doložena potvrzením – výpisem z účtu. Žalovaný ke své osobě do úvěrové smlouvy uvedl, že pracuje jako nekvalifikovaný pracovník s příjmem ve výši 50 000 Kč měsíčně (příjem domácnosti dosahuje 75 000 Kč), jeho výdaje na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně, úhrada jiného dluhu 500 Kč měsíčně, jiné výdaje nemá. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách po 13 708 Kč od 14. 1. 2022. Z přehledu plateb je zřejmé, že žalovaný uhradil řádně pouze 16 splátek z celkových 72. Žalobkyně následně žalovanému dopisem z 18. 9. 2024 oznámila, že došlo k zesplatnění dluhu. Fakturou č. [hodnota] je dokládána platba za zabavení vozidla třetí osobou, vyúčtování je provedeno pro žalobkyni. Fakturou č. [hodnota] je dále účtován hromadný odtah vozidel, kdy z tabulky a výpisu z účtu plyne úhrada ve výši 5 488,56 Kč na vrub žalobkyně. Odprodej vozidla je účtován fakturou č. [hodnota] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] a potvrzením o provedené platbě žalobkyní, a to ve výši 7 018 Kč. Vozidlo bylo dle doložené kupní smlouvy odprodáno za částku 263 000 Kč třetí osobě. Fakturou č. [Anonymizováno] bylo žalovanému doúčtováno ze strany žalobkyně pojištění vozidla ve výši 91 Kč. Žalovaný byl o úhradu upomenut dopisem z 13. 3. 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný o úhradu upomenut dopisem z 9. 7. 2025, což je doloženo poštovném podacím archem.
4. K dotazu soudu na průběh zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila (podání z 5. 1. 2026), že si je vědoma své povinnosti, vycházela z aktivně zjišťovaných skutečností – výpisů z registrů, kde ohledně žalovaného neshledala žádné negativní informace. Výpisy však nebyly doloženy.
5. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena distančním způsobem smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal částku ve výši 528 998 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen formou úhrady kupní ceny vozidla [Anonymizováno]. Žalovaný se zavázal k úhradě měsíční splátky ve výši 13 708 Kč. Tyto částky považuje soud za poměrně vysoké, příjmu žalovaného ve výši 50 000 Kč odpovídající, avšak pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně ve skutečnosti neprovedla žádné hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. Soud nemá žádným způsobem za doložený příjem ve výši 50 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně považuje za nereálné, ostatní běžné životní výdaje byly zcela pominuty. Žalobkyně popsala principy posuzování úvěruschopnosti u spotřebitelů, avšak nedoložila ohledně majetkových poměrů žalovaného žádné důkazy.
9. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.
10. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si informace od žalovaného neověřila. Výdaje žalovaného zkoumány nebyly žádným způsobem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, resp. zda tyto částky odpovídají běžné realitě dospělého života, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními.
11. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem toho je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a strany si tak byly povinny vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnily (srov. ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 528 998 Kč. Dle tabulky umoření má soud za zjištěné, že žalovaný již uhradil částku ve výši 265 561 Kč, rozdíl činí 263 437 Kč. Soud dále uložil žalovanému ve smyslu ust. § 2909 an. o.z. povinnost nahradit žalobkyni vzniklé náklady představované zasláním upomínek (celkem 350 Kč), úhradou pojištění vozidla (91 Kč), náklady na odebrání a prodej vozu ve výši celkem 20 371,56 Kč a dále příslušenství (neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní), tedy úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný ve výši 8 057 Kč; ve zbývajícím rozsahu (úrok z úvěru, smluvní pokuta) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
12. Žalobkyně dále doložila, že došlo k prodeji vozidla [Anonymizováno], odebraného žalovanému pro neplacení splátek, a to za částku 263 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo možné postupovat dle neplatné smlouvy a žalovaný byl v řízení pasivní, soud dospěl k závěru, že není možné tuto částku na dluh z moci úřední započíst, jedná se tedy o dále existující pohledávku žalovaného za žalobkyní.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 973,76 Kč, přičemž tato částka představuje 43,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 502 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 412 539,84 Kč sestávající z částky 9 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 990 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 2. 2026 náhrada 2 681,11 Kč za 224 ujetých km v částce 1 781,11 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 411,11 Kč ve výši 8 276,33 Kč.