Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 217,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 217,36 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 35 217,36 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení, s vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 354,54 Kč a s vyčísleným úrokem ve výši 3 246,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 313 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 217,36 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o osobní kreditní kartě č. [Anonymizováno] dne [datum] s žalovaným, na jejímž základě měla žalovanému vydat kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě ve výši 30 000 Kč, který byl dodatkem ke smlouvě dne [datum] navýšen na částku 40 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat splácet úvěr měsíční splátkou ve výši 1/20 z aktuálně vyčerpané jistiny úvěru při úrokové sazbě 19,9 % p. a. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně proto měla dne 23. 10. 2025 po předchozí výzvě k úhradě od smlouvy odstoupit. Výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 7. 11. 2025 měl být žalovaný informován, že nastala úplná splatnost všech jeho závazků. Žalovaná částka má sestávat z jistiny ve výši 35 217,36 Kč, vyčísleného úroku za dobu od 26. 6. 2025 do 9. 12. 2025 ve výši 3 246,26 Kč a úroku z prodlení. Dne 8. 12. 2025 byla žalovanému zaslána upomínka před podáním žaloby, neuhradil však ničeho.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek.Soud vycházel při dokazování z listin předložených žalobkyní, neboť žalovaný zůstal ve sporu pasivní. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o osobní kreditní kartě, že ji účastníci uzavřeli dne [datum], žalovanému byla poskytnuta osobní kreditní karta k účtu č. [č. účtu], s úvěrovým limitem 30 000 Kč (od 19. 2. 2016 s limitem 40 000 Kč) na dobu neurčitou a s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Úvěr měl být splácen ve splátkách ve výši 1/20 z aktuálně vyčerpané jistiny dluhu měsíčně. Z listiny o standardních informacích o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tyto informace odpovídají smluvnímu ujednání. Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro užívání osobních kreditních karet a Oznámení o úrokových sazbách. Z výpisu z účtu žalovaného z 7. 11. 2025 bylo zjištěno, že se jedná o poslední, zesplatňovací výpis, dle kterého měl žalovaný vyčerpat z úvěru částku 35 217,36 Kč. Z historického výpisu z úvěrového účtu soud zjistil přehled odchozích a příchozích plateb na předmětný úvěr. Z dopisu žalobkyně žalovanému soud zjistil výzvu k úhradě splátek po splatnosti, a z dopisu z 23. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy, s ohledem na porušení podmínek ze strany žalovaného, což mu bylo oznámeno dopisem doručeným do vlastních rukou. Dopisem z 7. 11. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžitému uhrazení všech dlužných částek s ohledem na to, že žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy o úvěru. Dále byla žalovanému dne 8. 12. 2025 zaslána předžalobní výzva k plnění.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z. „), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud žalobě plně vyhověl. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, netvrdil a tím spíše neprokázal, že žalovaný dluh nevznikl, že k jeho úhradě není povinen, nebo že jej již uhradil. Žalobkyně v řízení dostatečně tvrdila a prokázala závazek žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky na základě smlouvy o úvěru (prostřednictvím kreditní karty, tzv. kontokorent), tj. prostředky z vyčerpaného kontokorentu i poplatek za vedení účtu. Žalovaný na svůj dluh průběžně plnil pouze částečně, dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, žalobkyně proto přistoupila k odstoupení od smlouvy a žalovaného vyzvala dopisem k jejich úhradě.Výrok o úrocích z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 313 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 409 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 217,36 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Pokud jde o výši odměny a paušální náhrady za úkony právního zástupce žalobkyně, vyhodnotil soud předmětnou žalobu jako tzv. formulářovou (§ 14b odst. 1 vyhlášky), kdy k opakovanosti dochází uplatněním tří a více obdobných návrhů/žalob, přičemž žalobkyně u zdejšího soudu podala řádově desítky obdobných žalob s použitím ustáleného vzoru, dotyčná žalobní podání se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o tutéž právní úpravu, nároky jsou dokládány stejným druhem důkazů, tedy se jedná o skutkově a právně obdobné věci.