Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 7. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 2 340 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 340 Kč za dobu od 7. 3. 2024 do zaplacení, co do částky 4 048 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 12 388 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba].) dne 3. 2. 2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, se splatností do 30 dnů. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr zaplatit, včetně dohodnutého poplatku ve výši 2 160 Kč a úroku ve výši 180 Kč. Z čerpaného úvěru, ani z dohodnutého poplatku, žalovaný neuhradil ničeho, z důvodu prodlení mu vznikla povinnost hradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, dále za SMS upomínky 800 Kč, za písemné upomínky 1 000 Kč a smluvní pokuta je požadována ve výši 1 548 Kč. Žalobkyně současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 5. 2024, 22. 5. 2024, resp. 31. 8. 2024 došlo k převedení pohledávky na žalobkyni.
2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila s projednáním v nepřítomnosti; žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Vzhledem k pasivitě žalovaného soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní a zjistil, že dne 3. 2. 2024 měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi prvotním věřitelem [právnická osoba]. a žalovaným, tato smlouva však není žádnou ze smluvních stran podepsána. Její součástí měly být obchodní podmínky, předsmluvní formulář spotřebitelských informací, z těchto listin plynou podmínky (náklady) sjednávaných úvěrových vztahů a doplňkové platby k poskytnutému úvěru. Z potvrzení o platbě ze dne 5. 2. 2024 bylo zjištěno zaúčtování platby ve výši 6 000 Kč původním věřitelem (úvěrujícím) na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně dále doložila, že žalovaného opakovaně upomínala o úhradu formou SMS, e-mailu i písemně. Před podáním žaloby byl žalovaný taktéž o úhradu upomenut, byl doložen i poštovní podací arch a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 5. 2024, 22. 5. 2024, resp. 31. 8. 2024 s přílohami, kdy pohledávka byla postupně převedena na dočasného věřitele [právnická osoba], [právnická osoba] a žalobkyni.
4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Soud má i po provedení výše uvedeného dokazování listinami za to, že z žádných důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]..) a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo (např. provedení ověřovací platby, ověření bankovní identity, nebyla doložena integrita listiny). Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, mohla mít pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně právní předchůdce žalobkyně finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzení o provedené platbě, z které vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na účet žalovaného dne 5. 2. 2024 částku 6 000 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které má povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 6 000 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta.
6. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného byl stanoven ke dni uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. Strany byly ve sporu úspěšné takřka totožně, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.