Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 968,07 Kč s úrokem v částce 1 226,79 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 8 868,07 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 307,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 968,07 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 10 968,07 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně (jako věřitel) uzavřela s žalovanou dne 4. 8. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec 10 000 Kč. Úrok z úvěru činil 26,28 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet dluh v měsíčních splátkách ve výši 4 % z úvěrového rámce. Žalovaná celkem čerpala částku 13 790 Kč, dosud uhradila pouze částku 5 556 Kč, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu, a to k 23. 10. 2024. Ke dni sepsání žaloby tak zbývá uhradit 8 868,07 Kč na jistinu, na vynaložených nákladech za vymáhání 600 Kč a 1 500 Kč jako smluvní pokutu. Žalovaná je dále povinna hradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila žádným způsobem.Soud věc projednal a rozhodl postupem dle ust. § 115a o. s. ř., aniž nařizoval jednání, účastnice neměly námitek.Soud ve věci s ohledem na pasivitu žalované vycházel z listin předložených žalobkyní (smlouva o úvěru z 4. 8. 2023 s obchodními podmínkami, výpis čerpání a úhrad, výzva k úhradě, předžalobní výzva, potvrzení o zkoumání bonity s metodikou, podací arch, karta klienta, NRKI zpráva) a z hlediska skutkového stavu věci zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní (prostřednictvím zprostředkovatele) došlo k uzavření shora specifikované úvěrové smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku úvěru, avšak nesplnila své povinnosti ze smlouvy, dluh řádně a včas nesplácela, a proto je povinna uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je rozepsáno shora. Náklady na měsíční vymáhání dlužné částky byly stanoveny smlouvou v ceně 300 Kč. Smluvní pokuta byla smlouvou stanovena na částku 500 Kč při zpoždění s úhradou splátky. V případě prodlení s více splátkami byl věřitel oprávněn dluh zesplatnit, k čemuž došlo dopisem z 23. 10. 2024. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána s kladným závěrem, když žalovaná uvedla, že je zaměstnána s příjmem ve výši 26 000 Kč měsíčně, další příjem rodiny činí částka 40 000 Kč měsíčně a náklady žalované byly vyčísleny na 6 000 Kč. Žalovaná žije s rodiči. Žalovaná byla před podáním žaloby o dluh upomenuta.Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní poměry účastníků se řídí ust. § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Na základě výše uvedeného shledal soud nárok žalobkyně po právu, neboť má za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo dostatečné, smlouva byla řádně podepsána, a nadto žalovaná zůstala ve sporu pasivní, neuvedla, že by k úhradě nebyla povinována, nebo že by již k úhradě došlo. Poplatky za vymáhání odpovídají běžným nákladům na poštovní služby, smluvní pokuta nepřesáhla maximální stanovenou sazbu a byla řádně ujednána v textu smlouvy, a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O výši úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 968,07 Kč sestávající z částky 300 Kč, resp. po 1. 1. 2025 z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.