Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od 18. února 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 41 776 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 980,40 Kč, co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 27 164,92 Kč za dobu od 12.7.2023 do zaplacení, co do úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení ve výši 11,75 % za dobu od 18. února 2022 z částky 23 500 Kč, co do částky 22 838,84 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 173,10 Kč, co do úroku ve výši 1 278,99 Kč, co do úroku z prodlení z částky 8 599,03 Kč ve výši 15 % ročně a co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 091,77 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v prvním vzneseném nároku domáhá na žalovaném zaplacení částky 65 276 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba].) dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou částku 30 000 Kč, dále poplatek ve výši 14 700 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 4 154 Kč jako poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení případu a částku 5 400 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso. Částku 55 776 Kč celkem měl žalovaný uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč do 4. 2. 2023. Žalovaný nesplácel řádně, naposled dne 16. 11. 2022 uhradil 2 500 Kč. Žalobkyně s ohledem na porušení smluvní povinností žalovaného požaduje také úhradu smluvní pokuty ve výši 16 000 Kč. Celkový dluh činí jistina ve výši 27 164,92 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 321,59 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 600 Kč, administrativní poplatek 3 560,92 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 4 628,57 Kč a smluvní pokuta 16 000 Kč, s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru ve výši 8 % ročně, který žalobkyně ke dni postoupení pohledávky částečně kapitalizovala, přičemž dále požaduje zákonný úrok z prodlení až do úplného zaplacení žalované částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby dne 2. 11. 2023 o úhradu upomenut.
2. Žalobkyně se dále domáhá na žalovaném zaplacení částky 22 838,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba].) dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou částku 15 000 Kč, dále poplatek ve výši 7 3500 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, částku 1 394 Kč jako poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení případu a částku 2 700 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso. Částku 27 888 Kč celkem měl žalovaný uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 24. 9. 2022. Žalovaný nesplácel řádně, naposled dne 16. 1. 2022 uhradil 1 000 Kč. Žalobkyně s ohledem na porušení smluvní povinností žalovaného požaduje také úhradu smluvní pokuty ve výši 8 517,85 Kč. Celkový dluh činí jistina ve výši 8 091,77 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 507,26 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 675 Kč, administrativní poplatek 696,96 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 1 350 Kč a smluvní pokuta 8 517,85 Kč, s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru ve výši 15 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut marně.
3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že před uzavřením každé předmětné smlouvy její právní předchůdce porovnal tvrzení žalovaného ohledně jeho majetkové a rodinné situace s doklady uvedenými ve formuláři Žádosti o úvěr (pracovní smlouva, výplatní pásky) a výpisy z účtu. V doplnění žaloby z 19. 6. 2024 žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného činil cca 17 500 Kč, jeho výdaje cca 11 500 Kč, a tedy splátky ve výši 1 992 Kč (smlouva z [datum]) a 3 984 Kč (smlouva z [datum]) jsou jeho poměrům adekvátní.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, soud tedy jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. S ohledem na pasivitu žalovaného soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], že ji žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]., přílohou smlouvy č. [hodnota] je předpis splátek. Žalovaný měl podpisem smlouvy stvrdit převzetí hotovosti ve výši 30 000 Kč a zavázal se k úhradě nákladů úvěru ve výši 25 776 Kč, které jsou představovány kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč a inkasním poplatkem ve výši 5 400 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. K žádosti o úvěr měl žalovaný předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a potvrzení od zaměstnavatele. Ve formuláři uvedl, že jeho měsíční příjem činí 17 973 Kč, pravidelné výdaje za bydlení u družky 2 300 Kč a osobní náklady na potraviny a dopravu 1 500 Kč. Kromě uvedeného má další závazky, které měsíčně splácí částkou 3 984 Kč a srážky ze mzdy 3 784 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Z výplatních pásek, byť nejsou ofoceny kompletní, z tří předcházejících měsíců, je zřejmé, že výdělek žalovaného kolísá (nedosahuje vždy tvrzené částky), a že žalovaný splácí několik pohledávek, které jsou již vymáhány exekučně (z kopie na č.l. 19 je zřejmá soudní nepřednostní pohledávka ve výši 4 230 Kč a tři exekuční pohledávky v částce 1 500 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč. Z excelové tabulky žalobkyně plyne, že eviduje na dluh úhradu v celkové výši 6 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky s poštovním dokladem.
6. Ohledně druhé tvrzené pohledávky taktéž soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], že ji žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]., přílohou smlouvy č. [hodnota] je předpis splátek. Žalovaný měl podpisem smlouvy stvrdit převzetí hotovosti ve výši 15 000 Kč a zavázat se k úhradě nákladů úvěru ve výši 12 888 Kč, které jsou představovány kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. K žádosti o úvěr měl žalovaný předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a potvrzení od zaměstnavatele. Ve formuláři uvedl, že jeho měsíční příjem činí 17 500 Kč a pravidelné výdaje za ubytování u rodičů 1 300 Kč měsíčně, osobní náklady na potraviny a dopravu 1 500 Kč. Kromě uvedeného má další závazky, které měsíčně splácí částkou 1 992 Kč, ze mzdy je mu sráženo 6 422 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z excelové tabulky žalobkyně plyne, že eviduje na dluh úhradu v celkové výši 13 567 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky s poštovním dokladem.
7. Z výpisu z obchodního rejstříku, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informací pro zaměstnance na č.l. 23 a čestného prohlášení žadatele o úvěr o sdílení domácnosti nezjistil soud pro své rozhodnutí ničeho podstatného.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru, které je nutné posuzovat jako smlouvy spotřebitelské. Právní předchůdce žalobkyně poskytl v prvním případě žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný měl věřiteli z titulu úvěru vrátit částku celkem 55 776 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, která žalovaný nesporoval, má soud za to, že na dluh bylo dosud uhrazeno 6 500 Kč. V druhém uvedeném případě byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný měl věřiteli z titulu úvěru vrátit částku celkem 27 888 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, která žalovaný nesporoval, má soud za to, že na dluh bylo dosud uhrazeno 15 011 Kč.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud se nejprve zabýval tím, zda předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to z pohledu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, účinného v době uzavření smlouvy. Jak bylo uvedeno, poskytovatel úvěru si od žalovaného vyžádal doklad o výši příjmu, výplatní pásky a ohledně nákladů se spokojil s paušálně stanovenými ciframi. Žalobkyně v řízení tvrdila, že příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány z výpisu z účtu, výpisy však k výzvě soudu nebyla schopna doložit. Z výplatních pásek pak plyne, že žalovanému nebyla na účet zasílána celá mzda, ale pouze její část (po obdržení záloh a odečtu srážek). Soud má v obecné rovině za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s dostatečnou péčí, pokud se nezajímala o skutečné pravidelné (obvyklé) životní náklady (výdaje) žalovaného. Z výpisu z účtu nemůže být seznatelné, jak žalovaný se svým příjmem nakládá, pokud jeho značná část na účet není ani poukázána (ale vybrána předem v hotovosti). Je těžké uvěřit, že by žalovaný byl schopen vynakládat na své potřeby (potraviny, drogerie, jízdné, případné léky a další osobní výdaje) pouze 1 500 Kč měsíčně (tj. 50 Kč denně). Soudu je z jeho činnost známo, že žalovaný je značně zadlužen, vystupuje v pozici dlužníka v několika exekučních řízeních, to ostatně předchůdkyně žalobkyně z výplatních pásek i tvrzení žalovaného také nepochybně zjistila. V tomto případě je poskytnutí úvěru žalovanému o to překvapivější, když žalovaný již v době žádosti o úvěr vynakládal téměř polovinu svého příjmu na splácení jiného dluhu (částečně dospěly pohledávky do stádia vymáhání). S ohledem na popsaný skutkový stav má tak soud za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost věřitele řádně a s odbornou péčí posoudit kredibilitu spotřebitele na druhé straně; úvěr by měl být poskytnut, vyplývá-li z daného případu, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. V daném případě sice původní věřitel zkoumal poměry žalovaného (alespoň jeho příjmy), avšak ze zjištěných skutečností (vysoká zadluženost žalovaného, část pohledávek po splatnosti vymáhána a srážena ze mzdy) dospěl ke zcela chybnému a nelogickému závěru o schopnosti žalovaného splácet své závazky. Pokud žalovaný není schopen řádně splácet své stávající závazky, ocitne se v exekuci (to ostatně si původní věřitel mohl zjistit, pokud měl z výplatních pásek pochyby), musí mít věřitel jako profesionální strana závazku minimálně pochybnosti o schopnostech žalovaného splácet další závazky.
12. Shora citovaný zákon spojuje neplatnost smlouvy s uplatněním námitky spotřebitelem. Soud však přes pasivitu žalovaného dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí a smlouvy o úvěru jsou z tohoto důvodu zcela neplatné, přičemž přihlédl k dlouhodobé judikatuře Ústavního soudu, podle které obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona (viz např. usnesení pléna ze dne 3. 4. 2007, Pl. ÚS 92/06). Dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, nebylo pochyb o tom, že důsledkem nesplnění povinnosti věřitele zkoumat řádně úvěruschopnost klienta, byla neplatnost smlouvy. Tento výklad je z hlediska ochrany spotřebitele nutný a nasvědčuje mu i legislativní vývoj ochrany spotřebitele a úpravy spotřebitelských úvěrů.
13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Na základě výše uvedeného není možné žalobě vyhovět co do požadovaných administrativních poplatků, obchodních úroků, smluvní pokuty a příslušenství a soud se dále zabýval pouze jistinou dluhu ve výši 30 000 Kč, resp. v druhém uvedeném případě 15 000 Kč. V návaznosti na shora citované zákonné ustanovení je zřejmé, že co do vyplacené částky hotovostního úvěru ve výš 30 000 Kč a 15 000 Kč se jedná o plnění bez právního důvodu, neboť důvodem, který zakládal plnění, byly smlouvy, které soud shledal neplatnými. Žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil v prvním případě (smlouva č. [hodnota]) 6 500 Kč, tedy jistina dluhu nebyla uhrazena co do částky 23 500 Kč; tuto částku žalovanému soud uložil uhradit s úrokem z prodlení za dobu od 18. 2. 2022, kdy se žalovaný dostal do prodlení se splácením. V druhém případě žalobkyně uvedla, že žalovaný již uhradil na dluh částku v celkové výši 15 011 Kč, jedná se tedy o částku, která převyšuje jistinu dluhu. Co do zbylé požadované částky tak soud žalobu musel zamítnout.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.