Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

36 C 276/2024

Soud: Okresní soud v České LípěDatum rozhodnutí: 18. 10. 2024Č. j.: 36 C 276/2024-17Samosoudkyně: Mgr. Alena TuraiováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 2. 2025Předmět řízení: O zaplacení 16 880,68 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCL:2024:36.C.276.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (10) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10 188 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy 15. dne kalendářního měsíce, počínaje od právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 4 992,47 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 180,47 Kč za dobu od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 698,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 564,18 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 26. 4. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 16 880,68 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále také jen „původní věřitel“ či „[právnická osoba] “), uzavřel se žalovaným dne 11. 5. 2022 Smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti [právnická osoba] vrátit úvěrovou částku spolu s příslušenstvím (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, inkasní poplatek a náklady na vyhodnocení úvěru ve výši celkem 17 184 Kč), takto celkem 37 184 Kč, do 11. 7. 2023, ve splátkách po 2 656 Kč měsíčně. Žalovaný sjednanou úvěrovou částku neuhradil řádně a včas, na závazek zaplatil pouze 9 812 Kč, tj. 3 splátky (bylo započteno na jistinu v rozsahu 4 819,53 Kč a na příslušenství v rozsahu 4 992,47 Kč), tímto mu podle Smlouvy vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 převedena na žalobce s účinností k témuž dni; celková hodnota pohledávky vůči žalovanému činila ke dni postoupení 27 372 Kč a sestávala z: nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 180,47 Kč a příslušenství (smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši aj.), smluvní pokuty ve výši 6 958,54 Kč. Žalobce po zvážení všech okolností případu a s ohledem na osobu žalovaného neuplatnil zde vůči žalovanému sankční poplatky, paušální náklady vymáhání, část smluvní pokuty aj. a požaduje po žalovaném z dané pohledávky zaplacení: jistiny 15 180,47 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 641,81 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 000 Kč, náklady vyhodnocení úvěru 1 978,29 Kč, inkasní poplatek 2 571,43 Kč, postoupený smluvní úrok 372,65 Kč (za dobu 12. 7. 2023 – 1. 11. 2023), nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 698,72 Kč za dobu 12. 7. 2023 – 1. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení z jistiny 15 180,47 Kč za dobu od 7. 12. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu 1 700,21 Kč (0,1 % denně z částky 15 180,47 Kč za dobu 12. 7. 2023 – 31. 10. 2023) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.

2. Stanovisko žalovaného k žalobě nebylo zjištěno, žalovaný vyjádření k žalobě nepodal, k ústnímu jednání konanému soudem k projednání žaloby se nedostavil, svou neúčast neomluvil, nepožádal o odročení jednání; žalobce, resp. jeho právní zástupce se z neúčasti u jednání soudu omluvil a navrhl projednání věci ve své nepřítomnosti na podkladě dříve zaslaných listinných dokladů. Soud jednal a rozhodl ve věci samé v nepřítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 o. s. ř. na podkladě důkazů doložených žalobcem.

3. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen “zákon”)(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

4. Podle § 87 odst. 1 zákona:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru obsahuje úpravu soukromoprávní sankce pro případ, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr i tehdy, pokud existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tyto pochybnosti přitom musejí mít dostatečnou závažnost a aktuálnost. Sankce je uplatňována pouze tehdy, kdy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, ačkoli věděl o důvodných pochybnostech o úvěruschopnosti spotřebitele, případně tyto pochybnosti nezjistil, ačkoli tak měl učinit. Důvodem pro uplatnění soukromoprávní sankce by nemělo být pouhé formální porušení povinnosti věřitele, které na výsledek posouzení úvěruschopnosti nemělo reálný dopad (poskytovatel si nezjistil či neověřil určitou skutečnost, ale kdyby tak učinil, výsledek by byl v zásadě stejný). Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností.5. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.5. Listinnými doklady předloženými k důkazu žalobcem, a to žádostí o úvěr a smlouvou o úvěru, oboje ze dne 11. 5. 2022, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzvami k úhradě dlužné částky [právnická osoba] vůči žalovanému, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi uvedenou společností a žalobcem dne 6. 12. 2023 s přílohami, oznámením žalobce žalovanému ze dne 2. 1. 2024 o postoupení pohledávky, z upomínek žalobce žalovanému včetně předžalobní upomínky právního zástupce žalobce žalovanému a dokladů o doručování, má soud za osvědčené, že [právnická osoba] a žalovaný vedli jednání směřující k uzavření smlouvy o úvěru podléhající úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením Smlouvy byl poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen způsobem stanoveným v § 86 zákona posoudit úvěruschopnost žalovaného.

6. Z informací, které měl údajně poskytovatel úvěru k dispozici před sjednáním smlouvy, plyne, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy dne 11. 5. 2022 měl být poživatelem důchodu ve výši 13 335 Kč (nedoloženo), s náklady na bydlení 1 000 Kč (nedoloženo), na dopravu, jídlo a jiné osobní náklady 3 860 Kč, se srážkami z příjmu 1 504 Kč, tj. měsíčně s výdaji celkem 6 424 Kč, kdy mělo zbývat 6 911 Kč na splácení požadovaného úvěru. Z údajů o příjmu žalovaného, byl-li jím jen důchod v uvedené výši (nebyly přitom předloženy žádné doklady k tomu, že žalobce výši důchodu ověřil), při úvaze o skutečných finančních nárocích na základní životní potřeby jedince (bydlení a s tím spojené výdaje – částka 1 000 Kč je krajně nepravděpodobná a nevěrohodná, potraviny, oblečení, prostředky hygieny apod. – 3 860 Kč/měsíc, tj. cca 130 Kč/den na všechny uvedené potřeby), plyne, že zde byla na místě zřejmá pochybnost o schopnosti žalovaného splácet dluh ze smlouvy vůči poskytovateli úvěru, bude-li uzavřena a podle ní plněno.

7. Soud má za to, že v posuzovaném případě původní věřitel ze závazku, [právnická osoba], pokud poskytl žalovanému úvěrovou částku podle ujednání mezi nimi dokladovaném výše uvedenou dokumentací (viz odst. 5 odůvodnění), postupoval v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona, smluvní ujednání je neplatné a žalovaný je povinen vrátit žalobci jako postupníku z dané pohledávky poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z dokladů žalobce a jeho tvrzení plyne, že žalovaný od poskytovatele úvěru převzal hotovost ve výši 20 000 Kč při jednání o smlouvě, z nichž dosud splatil 9 812 Kč.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou část jistiny poskytnuté mu úvěrujícím [právnická osoba] (původně 20 000 Kč, na niž bylo uhrazeno 9 812 Kč) ve výši 10 188 Kč, ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta vzhledem k právnímu hodnocení věci (viz odst. 3-5 odůvodnění), když žalovaný není povinen uhradit žalobci víc, než činí nesplacená část jistiny přijaté podle neplatné smlouvy, přičemž vůči žalobci není s tímto plněním v prodlení. Povinnost k úhradě části jistiny soud stanovil žalovanému ve splátkách počínaje od právní moci tohoto rozhodnutí, kdy režim s výše splátek vychází z údajů o příjmu žalovaného (13 335 Kč měsíčně).

9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, kdy procesní úspěch žalobce a žalovaného byl v poměru zhruba 50/50 %, proto žádnému z nich soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací