Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% p.a. od 18. 10. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 8 390 Kč a pro úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 470,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 6. 3. 2025 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 20 390 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 10. 2023, resp. 29. 12. 2023 uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč, se splatností do 12. 2. 2024, včetně poplatku ve výši 3 100 Kč. Z čerpané zápůjčky, ani z dohodnutého poplatku, žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 790 Kč.
2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
4. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věci tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Z žádných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by mezi ním a žalovanou dne 30. 10. 2023, resp. 29. 12. 2023 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce. Předložená smlouva o zápůjčce není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce neprokázal, mohl mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalované skutečně žalobce finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzení o provedené platbě, z které vyplývá, že žalobce poskytl na účet žalované dne 30. 10. 2023 částku 10 000 Kč a dne 29. 12. 2023 částku 2 000 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, které má povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 12 000 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované byl stanoven ke dni uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce, tj. od 18. 10. 2024.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalobce byl ve sporu úspěšný z 59% (částka 12 000 Kč) a žalovaná z 41% (částka 8 390 Kč). Poměr žalobce z úspěchu a neúspěchu ve sporu tak činí 18% z celkových nákladů řízení. Ty byly stanoveny na částku 2 615 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč. Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 816 Kč. Poměrná část nákladů činí tak 470,70 Kč.