Výrok
I. Žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobkyně částkou 2 500 Kč měsíčně, splatnou vždy nejpozději do posledního dne v měsíci předem, počínaje 1. 9. 2025.
II. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2025 do 31. 1. 2026 ve výši 12 500 Kč, je žalovaná povinna uhradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách, spolu s běžným výživným, a to ve výši 2 500 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 29.9.2025 se žalobkyně domáhá na žalované (své matce) stanovení vyživovací povinnosti ve výši 2 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1.9.2025. V žalobě uvedla, že není samostatně výdělečně činná, nemá žádný majetek a studuje vysokou školu v Liberci. Na ústním jednání doplnila, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti matky rozhodnuto rozsudkem ze dne 17. 9. 2019, kterým bylo matce uloženo přispívat na výživu částkou 2 500 Kč měsíčně. Pro účely čerpání sociálních dávek a příspěvků je nutné opětovně rozhodnout o vyživovací povinnosti matky, protože květnu 2024 ukončila studium na střední škole a od září 2024 začala brigádně pracovat u společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., kde pracuje dodnes. Vzhledem k tomu, že od září 2025 začala studovat na Technické univerzitě v Liberci, došlo k obnovení vyživovací povinnosti, což chtějí poskytovatelé sociálních dávek a příspěvků doložit. Doplnila dále, že bydlí ve společné domácnosti s otcem a bratrem v nájemním bytě v [adresa], kdy nájem platí otec. Otec má příjem kolem 37 000 Kč měsíčně čistého a pracuje jako svářeč v [adresa]. Uvedla, že nemá žádné zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem, má běžné výdaje. V současné době si vydělá na brigádě okolo 7 000 Kč měsíčně čistého. Na vysokou školu dojíždí hromadnou dopravou, má běžné výdaje spojené se studiem.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Soud provedl následující důkazy:
4. Z potvrzení o studiu žalobkyně vyplývá, že je od 1.9.2025 studentkou vysoké školy, Technické univerzity v Liberci, fakulty ekonomické, a to v prezenční formě studia.
5. Ze sdělení [adresa] ze dne 3.11.2025 bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v posledních 6 měsících vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a nepobírala žádné sociální dávky. Dále úřad poskytl dne 7.1.2026 přehled volných pracovních míst, které by bylo možné žalované nabídnout. Z přehledu vyplývá, že by žalované mohla být nabídnuta například pozice grafik, ošetřovatel prasat, příslušník vězeňské služby, streetworker, radiologický asistent, všeobecná sestra, administrativní pracovních, a to s měsíčním výdělkem od 27 600 Kč do 50 000 Kč.
6. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalované k žalobkyni rozhodnuto rozsudkem ze dne 17.9.2019, č.j. [spisová značka], kterým byla žalované stanovena vyživovací povinnost k žalobkyni ve výši 2 500 Kč měsíčně od 13.5.2019. Z následujících rozhodnutí ze dne 1.7.2020 a 31.5.2021 vyplývá, že došlo k zamítnutí návrhů matky na snížení výživného.
7. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., a to § 911, dle kterého výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
8. Mezi účastníky nebylo sporné a vyplynulo z provedeného dokazování, že jsou v příbuzenském poměru dcera a matka.
9. Soud se nejprve zabýval tím, zda vyživovací povinnost žalované vůči své dceři (žalobkyni) stále trvá. Z provedených důkazů a tvrzení žalobkyně soud rekapituluje, že žalobkyně květnu 2024 ukončila studium na střední škole a od září 2024 začala brigádně pracovat u společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., kde pracuje dodnes. Z potvrzení o studiu dále vyplývá, že od září 2025 začala studovat na Technické univerzitě v Liberci, prezenční formu studia. Dle názoru soudu tak došlo k obnovení vyživovací povinnosti.
10. Z právní úpravy a ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že vyživovací povinnost rodičů vůči dětem trvá do doby, kdy jsou děti schopny se samy živit a není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání. Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit nezletilému dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Má-li dítěti vzniknout v souvislosti s přípravou na budoucí povolání nárok na plnění vyživovací povinnosti ze strany rodiče, musí se jednat o přípravu soustavnou a cílevědomou. Dle názoru soudu u žalobkyně, která od září 2025 započala studium na vysoké škole, jde o soustavnou a cílevědomou příprava na budoucí povolání.
11. Dále se soud zabýval výší uplatněného nároku na výživné. Z nabídky volných pracovních míst jednoznačně vyplývá, že žalovaná, jako absolvent střední odborné školy, by objektivně mohla vykonávat nabízené pozice s předpokládaným výdělkem od 30 000 Kč do 50 000 Kč a z takového výdělku by objektivně mohl hradit požadované výživné. Okolnost, že žalovaná nabídek nevyužívá nemůže jít k tíži žalobkyně, která bezesporu má potřeby a nárok na adekvátní výživné ze strany matky. Požadované výživné v žádném případě nemůže postačovat k pokrytí běžných nákladů žalobkyně, přesto žalobkyně požadovala pouze částku 2 500 Kč měsíčně, kterou soud výrokem I. stanovil. Dále soud rozhodl o dlužném výživném, které rozložil do měsíčních splátek.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že právo nebylo žádné ze stran přiznáno, kdy žádná ze stran žádné náklady nepožadovala.