Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11.4.2024, č.j. [spisová značka], se s účinností ke dni 1. 10. 2025 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne 29.9.2025 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči svému synovi. Uvedl, že naposledy byla vyživovací povinnost upravena rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11.4.2024, č.j. [spisová značka]. S ohledem na změnu poměrů a s ohledem na to, že mu není známo, zda syn studuje, či pracuje, požádal o snížení, či zrušení vyživovací povinnosti.
2. Žalovaný, ač uvedl, že stále studuje, uvedl, že souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti.
3. Soud věc projednal v souladu s § 115a o.s.ř. bez účasti žalobce i žalovaného.
4. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., a to § 911, dle kterého výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
5. Ze shodných tvrzení účastníků tedy vyplývá, že žalovaný je synem žalobce, na kterého mu bylo soudem určeno výživné. Žalovaný souhlasil se zrušením vyživovací povinnosti. Ze souhlasného prohlášení účastníků tedy vyplývá, že žalovaný již není osobou oprávněnou k poskytování výživného ze strany otce, respektive výživné po otci nepožaduje. Soud tak vyživovací povinnost zrušil.
6. Žádný z účastníků nepožadoval přiznání nákladů řízení, objektivně žádnému z nich žádné náklady ani nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno.