Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci odstupné ve výši 89 428 Kč před zdaněním, tj. hrubého, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám advokáta [Jméno advokáta A] náhradu nákladů řízení ve výši 116 430 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v České Lípě soudní poplatek ve výši 27 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 5.12.2022 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 550 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 27.1.2016 byl založen pracovní poměr žalobce u společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], jakožto zaměstnavatele. Žalobce vykonával práci na pozici báňský záchranář, horník. V průběhu trvání pracovního poměru, a to konkrétně dne 26.7.2018, došlo k pracovnímu úrazu žalobce, kdy při výkonu práce se zvedl a současně i rotoval, což mu způsobilo náhlou intenzivní bolest v dolní bederní páteři s též následným přesunem do levé nohy. Žalobci pak následně bylo diagnostikováno vyhřeznutí meziobratlové ploténky. K odbornému posouzení aktuálního zdravotního stavu žalobce, jakož i toho, co jej způsobilo, se žalobce obrátil na doc. MUDr. [jméno FO], Ph.D., soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace neurochirurgie, neurotraumatologie, spondylochirurgie, který následně vypracoval znalecký posudek. Z tohoto znaleckého posudku pak následně vyplynulo, že aktuální zdravotní stav žalobce má svůj původ v pracovním úrazu, ke kterému došlo dne 26.7.2018. Společnost [právnická osoba]., přistoupila dne 10.9.2019 k rozvázání pracovního poměru s žalobcem, a to z důvodu dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. V rámci skutkového vymezení výpovědi společnost [právnická osoba]., uvedla, že na základě lékařského posudku ze dne 6.9.2019, který vystavilo oddělní pracovnělékařských služeb společnosti [právnická osoba]., byl žalobce uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce báňského záchranáře, a současně u této společnosti aktuálně nebylo žádné volné místo, které by odpovídalo zdravotnímu stavu žalobce, jeho schopnostem a pokud možno i kvalifikaci. Pracovní poměr žalobce tak měl skončit k 30.11.2019. Žalobce se přípisem ze dne 21.1.2020 dovolal neplatnosti výpovědi jeho pracovního poměru a dále sdělil, že netrvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. Žalobce namítal, že dle jeho názoru zdravotní stav, na jehož podkladě byl uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce báňského záchranáře, je důsledkem pracovního úrazu, k němuž došlo při výkonu práce a pracovní poměr měl být případně ukončen výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. V důsledku toho, že se žalobce a společnost [právnická osoba]., neshodli na tom, kterým výpovědním důvodem měla být odůvodněna výpověď pracovního poměru žalobce ze dne 10.9.2019, vznikl spor o neplatnost uvedené výpovědi, kdy řízení je vedeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Vyjde-li najevo, že rozvázání pracovního poměru žalobce u společnosti [právnická osoba]., ze dne 10.9.2019, bylo neplatné, jelikož stav, kdy žalobce nadále již nemohl, resp. nesměl konat dosavadní práci na základě lékařského posudku ze dne 6.9.2019, který vystavilo oddělní pracovnělékařských služeb společnosti [právnická osoba]., vznikl kvůli pracovnímu úrazu, který se žalobci stal dne 26. července 2018, vznikne žalobci ve smyslu ustanovení § 67 odst. 2 zákoníku práce nárok na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Výši nároku na odstupné určil žalobce na částku 550 000 Kč, kdy tato částka představuje žalobcův odhad částky odstupného, jelikož žalobcův průměrný výdělek by měl být určen jako pravděpodobný výdělek, a to kvůli tomu, že žalobce v rozhodné době neodpracoval ani jeden den v důsledku svého nepříznivého zdravotního stavu. Z řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se žalobce dozvěděl o tom, že společnost společnosti [právnická osoba]., jako prodávající a žalovaný jako kupující mezi sebou uzavřeli dne 30.11.2020 Smlouvu o koupi závodu, která je aktuálně již účinná. Doklad o koupi závodu ze dne 30. listopadu 2020 vztahující se ke Smlouvě o prodeji závodu z téhož dne byl rovněž zveřejněna ve sbírce listin vztahující se k zápisu žalovaného v obchodním rejstříku u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce vyzval písemnými přípisy jak společnost [právnická osoba]., tak poté i žalovaného k dobrovolnému plnění, před podáním žaloby.
2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Tvrdil, že žalobce neutrpěl jím tvrzený pracovní úraz a požadované odstupné mu tudíž nenáleží. Potvrdil, že u Okresního soudu v [adresa] je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o určení neplatnosti výpovědi.
3. Žalovaný dne 8.11.2024 vyplatil na účet žalobce částku 356 129 Kč, což představuje odstupné, když hrubá výše odstupného byla zjištěna ve výši 448 824 Kč. Žalovaný uvedl, že určil pravděpodobný hodinový výdělek rozhodný pro 4. čtvrtletí 2019 na částku 229,39 Kč, přičemž postupoval podle ustanovení §§ 355 a 356 zákoníku práce, neboť zaměstnanec v rozhodném období (3. čtvrtletí 2019) neodpracoval alespoň 21 dnů. Pravděpodobný výdělek zjistil z hrubé mzdy, které by žalobce zřejmě dosáhl s přihlédnutím ke mzdě zaměstnanců vykonávajících stejnou práci báňského záchranáře, konkrétně zaměstnanců [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].
4. Žalobce podáním ze dne 11.12.2024 vzal žalobu částečně zpět, pro vyplacenou částku 356 129 Kč, a v tomto rozsahu navrhl řízení zastavit. Soud návrhu žalobce vyhověl a usnesením ze dne 22.1.2025, č.j. 37C 285/2022-89, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci ze dne 14.4.2025, č.j. 30 Co 75/2025-93, řízení pro částku 356 129 Kč, zastavil.
5. Okresní soud ve věci vydal dne 23.7.2025 rozsudek pod č.j. 37C 285/2022-162, kterým výrokem I. žalobě vyhověl pro částku 11 748 Kč před zdaněním, výrokem II. pro částku 182 123 Kč před zdaněním žalobu zamítl a dále výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. Na základě odvolání obou stran se věcí zabýval odvolací soud, který nejprve svým usnesením ze dne 21.1.2026, č.j. 30Co 263/2025-183 zastavil odvolací řízení směřující proti části výroku II. rozsudku okresního soudu, jíž byla zamítnuta žaloba v požadavku zaplacení částky 92 695 Kč. Dále odvolací soud usnesením ze dne 10.3.2026, č.j. 30Co 263/2025-206, v části výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba v požadavku zaplacení částky 89 428 Kč hrubého a ve výrocích III. a IV. rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení.
6. Odvolací soud ve zrušovacím rozhodnutí konstatoval, že rozhodným obdobím pro určení průměrného výdělku je třetí čtvrtletí roku 2019 (§ 354 odst. 1 zák. práce) a jelikož žalobce v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se výdělek pravděpodobný (§ 355 odst. 1 zák. práce). Vytkl okresnímu soudu, že nijak neodůvodnil, jakým způsobem dospěl k průměrnému hodinovému výdělku u konkrétních zaměstnanců a z jakých konkrétních složek jejich mzdy při určení průměrného výdělku vycházel. Uvedené nedostatky činí rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Zavázal okresní soud k tomu, aby objasnil, na jaké složky mzdy (tj. vedle samotné „mzdy“ může jít o různé příplatky, odměny apod.) by měl žalobce v rozhodném období, tj. ve třetím čtvrtletí roku 2019, právo, zda by mu náležela i složka mzdy „Pohotovost HBZS – odměna“. Dále objasní, jakým způsobem dospěl k průměrným výdělkům srovnávaných zaměstnanců v uvedeném rozhodném období, tj. zejména uvede, jaké složky jejich mezd, za jaké konkrétní měsíce a v jaké konkrétní výši do výpočtu zahrnul a jaké nikoliv a z jakých důvodů.
7. V dalším řízení, po vrácení věci odvolacím soudem, se bude projednávat toliko nárok na zaplacení nároku na odstupné ve výši 89 428 Kč hrubého.
8. Soud provedl následující důkazy:
9. Z pracovní smlouvy ze dne 27.1.2016, jakož i dodatku ze dne 23.3.2016, vyplývá, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako zaměstnavatelem a žalobcem, jako zaměstnancem. Žalobce dne 1.2.2016 nastoupil na pozici báňský záchranář, horník a smlouva byla uzavřena, respektive dodatkem změněna, na dobu neurčitou.
10. Z přípisu [právnická osoba]., ze dne 18.11.2022 vyplývá, že reagují na výzvu právního zástupce žalobce k úhradě odstupného ve výši 550 000 Kč, kdy tento požadavek byl odmítnut.
11. Z výplatních pásek žalobce za období 9/2017-7/2018 vyplývá jeho příjem za toto období.
12. Z přípisu [právnická osoba]., ze dne 18.11.2022 vyplývá, že podle § 52 písm. e) zákoníku práce, dávají žalobci výpověď z pracovního poměru, s dvouměsíční výpovědní lhůtou.
13. Ze znaleckého posudku doc. MUDr. [jméno FO], Ph.D., č.[číslo], ze dne 10.10.2019 vyplývá, že znalec dovodil u žalobce příčinnou souvislost mezi úrazovým dějem ze dne 26.7.2018 (pracovním úrazem) a následnou diagnosou a léčbou výhřezu bederní meziobratlové ploténky.
14. Z přípisů právního zástupce žalobce ze dne 13.11.2022 a 24.11.2022 vyplývá, že vyzval společnost [právnická osoba]. a žalovaného k dobrovolnému plnění, před podáním žaloby.
15. Z přípisu právního zástupce žalovaného ze dne 28.11.2022 vyplývá, že nárok žalobce neuznávají.
16. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 15.2.2024, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 21.8.2024, č.j. [spisová značka], vyplývá, že řízení se týká žalobce a žalovaného, přičemž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 10.9.2019 je neplatná. Soudy konstatovaly, že není-li zaměstnanec schopen pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále konat dosavadní práci, může mu zaměstnavatel dát výpověď z pracovního poměru buď podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci, protože pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění). I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův nepříznivý zdravotní stav, v důsledku, kterého zaměstnanec nesmí nebo není schopen dále konat dosavadní práci, je třeba důsledně oba výpovědní důvody odlišovat a nezaměňovat je, neboť tyto důvody spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi zčásti odlišné právní následky. V řízení bylo prokázáno, že žalobce není schopen pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále konat dosavadní práci báňského záchranáře pro shora popsaný pracovní úraz, který se žalobci stal 26. 7. 2018. Soud proto rozhodl o neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 10. 9. 2019, která byla žalobci dána podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s odůvodněním, že žalobce pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění).
17. Z výroční zprávy žalovaného za rok 2019, mimo jiné vyplývá, že „Průměrné výdělky (včetně akcií) činily 44 992 Kč na zaměstnance a měsíc, což představuje nárůst oproti loňskému roku o 7,7%.“
18. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že dne 8.11.2024 vyplatil na účet žalobce částku 356 129 Kč.
19. Z výpočtu odstupného ze dne 11.10.2024 vyplývá, že žalovaný při výpočtu odstupného vycházel z průměrného hodinového výdělku ve výši 229,39 Kč, přičemž postupoval podle ustanovení §§ 355 a 356 zákoníku práce, neboť zaměstnanec v rozhodném období (3. čtvrtletí 2019) neodpracoval alespoň 21 dnů. Pravděpodobný výdělek zjistil z hrubé mzdy, které by žalobce zřejmě dosáhl s přihlédnutím ke mzdě zaměstnanců vykonávajících stejnou práci báňského záchranáře, konkrétně zaměstnanců [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].
20. Ze sdělení žalovaného ze dne 25.6.2025 vyplývá, že sděluje seznam zaměstnanců [adresa], kteří v roce 2019 vykonávali stejný druh práce, jako žalobce, ve stejné kvalifikaci a stejném zařazení a jejich pracovní poměr trval srovnatelnou dobu. Jedná se o [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].
21. Ze mzdových listů [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], za období roku 2017 až 2019, jakož i z jejich výplatních pásek za období 01/2019 až 12/2019, vyplývá jejich průměrný hodinový výdělek za 3 čtvrtletí roku 2019.
22. Ze zápočtového listu žalobce ze dne 29.11.2019 vyplývá, že v období od 1.2.2016 do 30.11.2019 vykonával pozici báňského záchranáře.
23. Z dodatku č.26 ke kolektivní smlouvě vyplývá způsob a podmínky odměňování členů báňského záchranného sboru .
24. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č.262/2006 Sb. zákoníku práce, účinného ke dni 10.9.2019, tj. ke dni podání výpovědi. Podle § 52 písm. d) zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. Podle § 52 písm. e) zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.
25. Podle § 67 odst. 2, zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší. Podle odst. 3, se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.
26. Podle § 352 se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.
27. Podle § 353 odst. 1, průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.
28. Podle § 354 odst. 1, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odst. 2, průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.
29. Podle § 355 odst. 1, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle odst. 2, pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.
30. Podle § 356 odst. 1, průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle odst. 2, má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.
31. Ve vztahu k pasivní legitimaci žalovaného k žalobou uplatněnému nároku soud v podrobnostech odkazuje na smlouvu o koupi závodu, na jejímž základě na žalovaného přešel závod předchůdkyně žalované, tj. společnosti [právnická osoba]., tvořený organizovaným souborem jmění, čímž došlo současně k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ve smyslu ust. § 338 zákoníku práce na žalovanou. Za existující pracovněprávní vztah se považuje i takový, ve vztahu, k němuž bylo v době přechodu sporné, zda byl platně rozvázán, popřípadě zda skončil či zda bude pokračovat. Ze smlouvy o koupi závodu soud zjistil, že tato smlouva byla sjednána dne 30.11.2020 mezi společností [právnická osoba]. jako prodávající a [Anonymizováno] jako kupujícím. Předmětem kupní smlouvy byl převod vlastnického práva k závodu provozovaného pod obchodní firmou [právnická osoba]. ke dni 1. 12. 2020 (informace získány z veřejného Obchodního rejstříku – sbírka listin).
32. Z provedených důkazů vyplývá a současně bylo mezi stranami nesporné, že žalobce byl od 1.2.2016 zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., jako báňský záchranář. Dne 10.9.2019 zaměstnavatel přistoupil k rozvázání pracovního poměru s žalobcem, a to z důvodu dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, tj. že žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost. Pracovní poměr žalobce měl skončit k 30.11.2019. Žalobce se přípisem ze dne 21.1.2020 dovolal neplatnosti výpovědi a současně sdělil, že netrvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. Vznikl tedy spor o platnost výpovědi, který byl veden u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].
33. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 15.2.2024, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 21.8.2024, č.j. [spisová značka], vyplynulo, že žalobce není schopen pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále konat dosavadní práci báňského záchranáře pro pracovní úraz, který se žalobci stal 26. 7. 2018. Soud proto rozhodl o neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 10. 9. 2019, která byla žalobci dána podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s odůvodněním, že žalobce pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění).
34. Z výše uvedeného lze tedy dovodit, že výpověď ze dne 10.9.2019 byla určena neplatnou a jelikož žalobce netrval na tom, aby byl dále zaměstnáván, skončil pracovní poměr dohodou ke dni 30.11.2019, tj, uplynutím výpovědní lhůty (§ 69 odst. 2). Jak vyplývá ze shora uvedeného rozhodnutí soudu o neplatnosti výpovědi, žalobce nebyl schopen pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále konat dosavadní práci báňského záchranáře pro shora popsaný pracovní úraz, který se žalobci stal 26. 7. 2018. Výpověď z pracovního poměru tak měla být objektivně správně a zákonně dána podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí. I když v obou případech, tj. důvod podle § 52 písm. e) i důvod podle § 52 písm. d), je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův nepříznivý zdravotní stav, v důsledku, kterého zaměstnanec nesmí nebo není schopen dále konat dosavadní práci, je třeba důsledně oba výpovědní důvody odlišovat a nezaměňovat je, neboť tyto důvody spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi zčásti odlišné právní následky. Takovým následkem je bezesporu nárok zaměstnance na odstupné, kdy v tomto konkrétním případě náleží žalobci nárok na odstupné podle § 67 odst. 2, ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.
35. Nárok na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku se tedy v průběhu tohoto řízení stal mezi stranami rovněž nesporným a žalovaný rovněž dne 8.11.2024 přistoupil k dobrovolnému plnění, kdy žalobci vyplatil částku 356 129 Kč, respektive 448 824 Kč hrubého (před zdaněním a odvody).
36. Spornou mezi stranami zůstala výše průměrného výdělku, z které má být odstupné vypočteno.
37. Vzhledem ke skončení pracovního poměru žalobce dne 30.11.2019 je rozhodným obdobím pro stanovení průměrného výdělku třetí čtvrtletí roku 2019, a to dle § 354 odst. 1, zákoníku práce. Jelikož žalobce v daném rozhodném období objektivně nepracoval, je nutné zjistit jeho pravděpodobný výdělek, dle § 355 odst. 1, zákoníku práce. Přitom se prioritně berou údaje, které jsou k dispozici za zbytkové období, kdy zaměstnanec pracoval. V tomto konkrétním případě byl průměrný hodinový výdělek žalobce za období, kdy naposledy pracoval, tj. 7/2018, zjištěn ve výši 223,61 Kč, jak vyplývá z jeho výplatní pásky za toto období. Jelikož takový údaj, dle názoru soudu, není relevantní, s ohledem na rozhodné období, ve kterém má být výdělek stanoven, použil soud údaje od jiných zaměstnanců, kteří vykonávali stejnou práci. Stejnou metodu použil i žalovaný ve svém výpočtu, kdy vycházel z průměrné hodinové mzdy zaměstnanců [jméno FO] – 225,59 Kč; [jméno FO] – 238,11 Kč a [jméno FO] – 224,46 Kč, kdy došel k průměru ve výši 229,39 Kč. Soud však upozorňuje na to, že žalovaný při stanovení průměrného hodinového výdělku vycházel z nesprávného rozhodného období, a to ze 4 čtvrtletí roku 2019 a nikoli ze 3 čtvrtletí roku 2019, jak stanovuje shora uvedený § 354 odst. 1, zákoníku práce.
38. Soud tedy vycházel při stanovení průměrného hodinového výdělku z údajů od jiných zaměstnanců, kteří v rozhodném období měsíců 7-9/2019 vykonávali obdobný druh práce a jejichž pracovní poměr trval srovnatelně stejnou dobu, a to konkrétně [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Jak potvrdil žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6.2.2026, všichni tito zaměstnanci pracovali na pozici báňský záchranář, stejně jako žalobce a zároveň všichni tito zaměstnanci se účastnili pohotovostí báňských záchranářů, a tedy pobírali odměnu za pohotovost ([Anonymizováno]).
39. Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] za období měsíců 7-9/2019 vyplývá z jeho mzdového listu založeného na č.l.111 spisu (údaj označen jako „Průměr PPÚ“) a dále z jeho výplatních pásek založených na č.l. 114-115 spisu (rovněž označení jako „Průměry: PPÚ“). Soud tak vychází z toho, že jeho průměrný hodinový výdělek činil částku 306,37 Kč.
40. Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] za období měsíců 7-9/2019 vyplývá z jeho mzdového listu založeného na č.l.119 spisu (údaj označen jako „Průměr PPÚ“) a dále z jeho výplatních pásek založených na č.l. 122-123 spisu (rovněž označení jako „Průměry PPÚ“). Soud tak vychází z toho, že jeho průměrný hodinový výdělek činil částku 391,98 Kč.
41. Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] za období měsíců 7-9/2019 vyplývá z jeho mzdového listu založeného na č.l.127 spisu (údaj označen jako „Průměr PPÚ“) a dále z jeho výplatních pásek založených na č.l. 130-131 spisu (rovněž označení jako „Průměry PPÚ“). Soud tak vychází z toho, že jeho průměrný hodinový výdělek činil částku 310,84 Kč.
42. Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] za období měsíců 7-9/2019 vyplývá z jeho mzdového listu založeného na č.l.135 spisu (údaj označen jako „Průměr PPÚ“) a dále z jeho výplatních pásek založených na č.l. 138-139 spisu (rovněž označení jako „Průměry PPÚ“). Soud tak vychází z toho, že jeho průměrný hodinový výdělek činil částku 344,91Kč.
43. Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] za období měsíců 7-9/2019 vyplývá z jeho mzdového listu založeného na č.l.143 spisu (údaj označen jako „Průměr PPÚ“) a dále z jeho výplatních pásek založených na č.l. 146-147 spisu (rovněž označení jako „Průměry PPÚ“). Soud tak vychází z toho, že jeho průměrný hodinový výdělek činil částku 295,37 Kč.
44. Průměrný hodinový výdělek [jméno FO] za období měsíců 7-9/2019 vyplývá z jeho mzdového listu založeného na č.l.151 spisu (údaj označen jako „Průměr PPÚ“) a dále z jeho výplatních pásek založených na č.l. 154-155 spisu (rovněž označení jako „Průměry PPÚ“). Soud tak vychází z toho, že jeho průměrný hodinový výdělek činil částku 356,16 Kč.
45. Soud konstatuje, že údaje na mzdových listech a mzdových páskách shora uvedených zaměstnanců označené jako "Průměr PPÚ“ jsou průměry pro pracovněprávní účely, tj. hodinové průměry, ze kterých se počítají náhrady za dovolenou, svátky či přesčasy. Vypočítá se vydělením celkové hrubé mzdy a odpracovaných hodin. Do hrubé mzdy se zahrnuje základní mzda, osobní ohodnocení a pravidelné odměny. Nezahrnují se náhrady mzdy za dovolenou, nemocenskou ani jednorázové bonusy. Takto stanovené průměry jsou objektivně použitelné i pro stanovení průměrného hodinového výdělku v tomto konkrétním případě.
46. Ze shora zjištěných údajů o průměrném hodinovém výdělku jednotlivých zaměstnanců vypočetl soud průměr, a to následovně: (306,37 + 391,98 + 310,84 + 344,91 + 295,37 + 356,16) : 6 = 334,27 (2 005,63 / 6). Takto zjištěný průměr bude použit k dalšímu výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku, viz níže.
47. Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Tímto vzorcem soud dospěl k průměrnému hrubému měsíčnímu výdělku ve výši 54 503 Kč (334,27 Kč x 37,5 x 4,348 Kč), dle § 356 odst. 1 a odst. 2, zákoníku práce.
48. Shora uvedeným způsobem soud stanovil výši odstupného, podle § 67 odst. 2, zákoníku práce, které žalobci náleží, a to na částku 654 036 Kč (12 x 54 503 Kč), hrubého, tj. před zdaněním a zákonnými odvody.
49. Jelikož žalovaný žalobci již dne 8.11.2024 vyplatil částku 448 824 Kč hrubého (356 129 Kč – čistého) a rozsudkem okresního soudu ze dne 23.7.2025 byla žalobci pravomocně přiznána částka 11 748 Kč hrubého, zůstává oprávněným nárokem žalobce na odstupné částka ve výši 193 464 Kč hrubého. Jelikož předmětem žaloby, po jejím omezení, zůstala pouze částka 89 428 Kč hrubého, je žaloba důvodná pouze pro tuto částku. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno a výrokem I. uloženo žalovanému její zaplacení.
50. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3, o.s.ř. a podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z práva hmotného, ale práva procesního, na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu je nutno usuzovat z procesního hlediska, tj. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost. Z výše uvedeného je v posuzované věci zřejmé, že po podání žaloby žalovaný nárok žalobce částečně uspokojil, a proto z procesního hlediska došlo ke zpětvzetí žaloby pro jeho chování a žaloba byla podána důvodně. Žalobci tudíž důvodně vznikl právní nárok podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. požadovat po žalovaném, a to podle vyhl. č. 177/1996 Sb., účelně vzniklé náklady řízení, kdy žalobce byl ve sporu zcela úspěšný.
51. Účelně vzniklé náklady před okresním soudem: Podle § 7 citované vyhlášky náleží z tarifní hodnoty 550 000 Kč, odměna za jeden úkon ve výši 10 500 Kč. Žalobci byla přiznána odměna advokáta za převzetí a přípravu, sepis předžalobní výzvy, podání žaloby, sepis vyjádření ze dne 7.11.2024, tj. celkem 4 úkony po 10 500 Kč, což činí částku 42 000 Kč. Podle § 7 citované vyhlášky náleží z tarifní hodnoty 356 129 Kč odměna za jeden úkon ve výši 9 740 Kč. Žalobci byla přiznána odměna advokáta za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 11.12.2024, tj. celkem 1 úkon po 9 740 Kč. Podle § 7 citované vyhlášky náleží z tarifní hodnoty 193 871 Kč, odměna za jeden úkon ve výši 8 860 Kč. Žalobci byla přiznána odměna advokáta za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne 11.6.2025, sepis vyjádření ze dne 16.6.2025, účast na jednání dne 23.7.2025, tj. celkem 3 úkony po 8 860 Kč, což činí částku 26 580 Kč. Dále 5 x režijní paušál po 300 Kč a 3 x režijní paušál po 450 Kč, dle § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky, tj. 2 850 Kč. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou na ústní jednání dne 23.7.2025 ve výši 1 200 Kč (8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 citované vyhlášky). Jízdné na ústní jednání dne 23.7.2025 ve výši 1 953 Kč, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. (trasa [adresa] a zpět, celkem 250 km, OA AUDI A6, [SPZ], průměrná spotřeba 5,8 l/100 km, motorová nafta – vyhlášková cena 34,70 Kč/litr). Žalobci byla rovněž přiznána náhrada za odvedenou DPH 21 %, a to za úkony učiněné do 28.4.2023, kdy byl osobou registrovanou k DPH, tj. z částky 32 100 Kč, a to ve výši 6 804 Kč. Celkové náklady žalobce za řízení před okresním soudem (do podání odvolání) tedy činí částku 91 127 Kč.
52. Účelně vzniklé náklady před odvolacím soudem: Podle § 7 citované vyhlášky náleží z tarifní hodnoty 89 428 Kč, odměna za jeden úkon ve výši 4 700 Kč. Žalobci byla přiznána odměna advokáta za podané odvolání, další poradu s klientem přesahující 1 hodinu dne 30.1.2026, sepis vyjádření ze dne 2.2.2026, tj. celkem 3 úkony po 4 700 Kč, což činí částku 14 100 Kč. Podle § 7 citované vyhlášky náleží z tarifní hodnoty 20 110 Kč, odměna za jeden úkon ve výši 970 Kč. Žalobci byla přiznána odměna advokáta za sepis vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 6.2.2026 ve výši 970 Kč. Dále 4 x režijní paušál po 450 Kč, dle § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky, tj. 1 800 Kč. Celkové náklady žalobce za řízení před odvolacím soudem tedy ční částku 16 870 Kč.
53. Účelně vzniklé náklady před okresním soudem (po vrácení věci odvolacím soudem): Podle § 7 citované vyhlášky náleží z tarifní hodnoty 89 428 Kč, odměna za jeden úkon ve výši 4 700 Kč. Žalobci byla přiznána odměna advokáta za účast na ústním jednání dne 1.6.2026 ve výši 4 700 Kč. Dále 1 x režijní paušál po 450 Kč, dle § 13 odst. 1 a 3 citované vyhlášky. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou na ústní jednání dne 1.6.2026 ve výši 1 200 Kč (8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 citované vyhlášky). Jízdné na ústní jednání dne 1.6.2026 ve výši 2 083 Kč, dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. (trasa [adresa] a zpět, celkem 250 km, OA AUDI A6, [SPZ], průměrná spotřeba 5,8 l/100 km, motorová nafta – nákupní cena 41,90 Kč/litr). Celkové náklady žalobce za řízení před okresním soudem (po vrácení věci odvolacím soudem) tedy činí částku 8 433 Kč.
54. Celkové náklady žalobce před okresním soudem a soudem odvolacím tak činí částku činí tedy částku 116 430 Kč.
55. Výrok IV. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3, zákona č.549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce byl usnesením ze dne 24.1.2023, č.j. 37 C 285/2022-41, zcela osvobozen od soudních poplatků. Soud tak přenesl poplatkovou povinnost na žalovaného. Soudní poplatek za podanou žalobu byl stanoven na částku 27 500 Kč, dle Položky 1, Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č.549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Soudní poplatek za podané odvolání byl stanoven na částku 9 107 Kč, jelikož však v odvolacím řízení byl úspěch žalobce toliko ve 49 % (částka 89 428 Kč, řízení vráceno k dalšímu řízení) a úspěch žalovaného v rozsahu 51 % (částka 92 695 Kč, odvolací řízení zastaveno z důvodu na straně žalobce), soud v takovém případě nemohl přenést poplatkovou povinnost na žalovaného v žádném rozsahu, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 a odst. 5 zákona č.549/1991 Sb. o soudních poplatcích.