Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. od 30. 9. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 14 852 Kč, pro úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 565 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 29. 11. 2024 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 36 852 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 20. 11. 2023, resp. 13. 12. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, se splatností do 20. 12. 2023, včetně poplatku ve výši 4 850 Kč. Z čerpaného úvěru, ani z dohodnutého poplatku, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 502 Kč.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Z žádných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by mezi ním a žalovaným dne 20. 11. 2023, resp. 13. 12. 2023 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázal, mohl mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně právní předchůdce žalobce finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzení o provedené platbě, z které vyplývá, že žalobce poskytl na účet žalovaného dne 20. 11. 2023 částku 20 000 Kč a dne 13. 12. 2023 částku 2 000 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které má povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 22 000 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného byl stanoven ke dni uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce, tj. od 30. 9. 2024.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalobce byl ve sporu úspěšný z 60% (částka 22 000 Kč) a žalovaný z 40% (částka 14 852 Kč). Poměr žalobce z úspěchu a neúspěchu ve sporu tak činí 20% z celkových nákladů řízení. Ty byly stanoveny na částku 2 827 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč. Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 1 375 Kč. Poměrná část nákladů činí tak 565 Kč.