Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované, naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 22. 9. 2017 č.j. [spisová značka], se ke dni 31. 5. 2026 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 4. 2026 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči své dceři. Uvedl, že naposledy byla vyživovací povinnost upravena rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 22. 9. 2017, č.j. [spisová značka]. Dcera ukončila studium, aktivně si hledá zaměstnání a je schopna se samostatně živit a není tak důvod výživné dále hradit.
2. Žalovaná s ukončením vyživovací povinnosti otce souhlasila. Potvrdila, že již ukončila studium a je vedena jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce.
3. Soud věc projednal v souladu s § 115a o.s.ř. bez účasti žalobce i žalované.
4. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., a to § 911, dle kterého výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
5. Ze shodných tvrzení účastníků tedy vyplývá, že žalovaná je dcerou žalobce, na kterou mu bylo soudem určeno výživné. Žalovaná potvrdila, že nárok na výživné již zanikl, kdy ukončila přípravu na budoucí povolání. Bylo tedy prokázáno, že žalovaná již není osobou oprávněnou k poskytování výživného ze strany otce, a proto soud vyživovací povinnost zrušil.
6. Žádný z účastníků nepožadoval přiznání nákladů řízení, objektivně žádnému z nich žádné náklady ani nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno.