Výrok
I. Žaloba se do částky 13 212,33 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaný je povinen do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 28. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr až do výše 63 800 Kč s možností postupného čerpání, který měl žalovaný splatit v pravidelných denních platbách, se splatností první splátky dne 28. 5. 2025 a koncem kreditového rámce ke dni 19. 10. 2026. Úvěr byl žalovanému vyplacen převodem na bankovní účet, a to v jedné platbě ve výši 10 000 Kč dne 28. 4. 2025. Žalovaný se dostal se splácením do prodlení, žalobkyně proto ke dni 28. 8. 2025 smlouvu vypověděla a žalovaného o tom informovala. Celý dluh se stal splatným ke dni 28. 8. 2025. Žalovaný od uzavření smlouvy neuhradil žalobkyni ničeho. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný potvrdil přečtení smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky. Žalobkyně se kromě dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 199 Kč, smluvního úroku ve výši 12 749,58 Kč podanou žalobou domáhala také smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku na úvěru od 29. 5. 2025 do 27. 8. 2025 ve výši 263,75 Kč.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Flexi půjčka“ č. [číslo] ze dne 28. 4. 2025 (č.l. 17-19) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr až do výše 63 800 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, kdy jednotlivá tranše nesmí být nižší než 500 Kč a zároveň nesmí přesáhnout výši maximální částky, s denními splátkami s první splátkou dne 28. 5. 2025 a koncem kreditního rámce a splatností celého úvěru dne 19. 10. 2026, denní úrok činil 1,066 %, RPSN při čerpání celého rámce 1 990,61 %, výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za sjednání úvěru a za vybrané služby. V článku VIII. jsou uvedeny sankce spojené s prodlením dlužníka. V části podpisy je u jména žalovaného uvedeno „tímto podepisuji dne 2025-04-28 - klient“. Z dokumentu Informace pro spotřebitele (č.l. 15-16) soud zjistil informace o žalobkyni a parametry nabízeného úvěru. Z dokumentu „Identifikované příjmy“ (č.l. 20-21) soud zjistil, že příjem žalovaného žalobkyně zjistila prostřednictvím (spotřebitelem) doloženého výpisu z účtu, jehož příjmové transakce bez bližší specifikace byly uvedeny v tomto dokumentu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. (č.l. 22) soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno identifikační číslo [číslo], přičemž bylo uvedeno, že celkový počet členů domácnosti jsou 1, žalovaný hospodaří sám, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 14 500 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, další zbytné výdaje 0 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 35 777 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 35 000 Kč, regionální koeficient je 1, rezerva pro výdaje: 500, vypočítané minimální výdaje: 12 110, disponibilní příjem: 20 500 (není uvedeno, zda se jedná o částky v Kč či jinou hodnotu), počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Z předpisu denních splátek (č.l. 23-31) soud zjistil výši jednotlivých denních splátek úvěru. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti (č.l. 33) soud zjistil, že totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně doložila též fotokopii občanského průkazu žalovaného (č.l. 34-35). Z výzvy ze dne 28. 8. 2025 (č.l. 32) soud zjistil, že žalovaný byl informován o výpovědi smlouvy z důvodu neuhrazení závazků po splatnosti (92 dnů) a byl vyzván k úhradě dlužné částky 24 157,37 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2025, kterou žalobkyně doložila včetně potvrzení o odeslání (č.l. 36, 37), bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 24 500,72 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 800 Kč. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne 22. 5. 2026 (č.l. 11) soud zjistil, že na účet č. [č. účtu], jehož vlastníkem je žalovaný, byla žalobkyní dne 28. 4. 2025 zaslána částka 10 000 Kč.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] – [právnická osoba] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v [adresa], potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
9. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr s kreditním rámcem až do výše 63 800 Kč s tím, že žalovaný čerpal částku 10 000 Kč, a to prostřednictvím jedné transakce. Tato částka byla na jeho účet připsána dne 28. 4. 2025. Žalovaný byl povinen čerpaný úvěr hradit prostřednictvím denních splátek s první splátkou splatnou ke dni 28. 5. 2025, přičemž celý úvěr byl splatný ke dni 19. 10. 2026, spolu s poplatkem za jednotlivé tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a případnými poplatky za volitelné služby. Žalovaný svou povinnost řádně neplnil, s úhradou jednotlivých splátek se dostal do prodlení, proto žalobkyně smlouvu ke dni 28. 8. 2025 vypověděla a celý úvěr zesplatnila. Žalovaný na splátkách neuhradil ničeho.
10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], a navazující nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [spisová značka] ([právnická osoba] v. [jméno FO] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. [spisová značka] by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
11. V projednávané věci žalobkyně sice předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, avšak z předložených informací nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích ověřována. Žalobkyně pouze předložila dokument s názvem „identifikované příjmy“, který měl zachycovat příjmové položky na účtu žalovaného, avšak tyto položky nebyly nijak blíže specifikované. Není zřejmé, zda se jedná o příjmy ze zaměstnání, sociální dávky či příjmy z dalších úvěrů, navíc tento záznam nebyl doložen skutečným výpisem z účtu. Pokud se žalobkyně spolehla pouze na tvrzení žalovaného, nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované poplatky, smluvní úrok ani smluvní pokutu.
12. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 10 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy o úvěru žalovanému jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, nesplacená část jistiny úvěru tak činí částku 10 000 Kč. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, a soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč a žalobu co do částky 13 212,33 Kč s příslušenstvím zamítl.
13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly.