Výrok
I. Žaloba se do části 6 827,11 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 7. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [číslo], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované částku až do výše 6 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka byla splatná dne 7. 10. 2024, konec úvěrového rámce měl nastat dne 1. 3. 2026. Žalobkyně žalované vyplatila dne 7. 9. 2024 na účet č. [č. účtu] částku 5 000 Kč. Žalovaná si dále sjednala volitelné služby „Klidný spánek“ za poplatek 84,18 Kč, „Presto“ za poplatek 165 Kč a „Informační SMS servis“ za poplatek 22,08 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaná potvrdila přečtení smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně celý úvěr ke dni 7. 8. 2025 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Žalobkyně se domáhá celkem částky 11 745,43 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,70 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 84,18 Kč, „Presto“ ve výši 165 Kč a „Informační SMS servis“ ve výši 22,08 Kč.
2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud z dokumentu Informace pro spotřebitele (č.l. 13-14) zjistil kontaktní údaje o žalobkyni a obecné informace o procesu poskytování spotřebitelského úvěru včetně informací vyžadovaných od klientů za účelem posouzení úvěruschopnosti. Soud ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 7. 9. 2024 (č.l. 18-20) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalované jako dlužníkovi poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr až do výše 6 300 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, aktuální výše maximální částky k čerpání je uvedena na internetových stránkách žalobkyně, s denními splátkami s první splátkou dne 7. 10. 2024 a koncem kreditního rámce a splatností celého úvěru dne 1. 3. 2026, denní úrok ve výši 1,066 %, RPSN při čerpání celého rámce 2 562,54 %, výše poplatku je 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná se zavázala splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za sjednání úvěru a za vybrané služby (Presto, Klidné spaní, Informační SMS servis). V článku VIII. jsou uvedeny sankce spojené s prodlením dlužníka. V části podpisy je u jména žalované uvedeno „tímto podepisuji dne 2024-09-07 - klient“. Z dokumentu Identifikované příjmy (č.l. 21-22) soud zjistil, že žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované ověřila příjem žalované prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, s tím, že další příjmy spotřebitele byly doloženy jiným způsobem a ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činí 12 890 Kč. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnost (č. l. 15-17) soud zjistil metodiku posuzování úvěruschopnosti klientů žalobkyní. Z Předpisu denních splátek (č.l. 24-31) soud zjistil výši jednotlivých denních splátek úvěru. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně]. (č.l. 32) soud zjistil, že žalované bylo přiděleno identifikační číslo [IČO], identifikační číslo posouzení úvěruschopnosti bylo [Anonymizováno], přičemž bylo uvedeno, že celkový počet členů domácnosti je 1, počet členů domácnosti s příjmem je 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 1 400 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je 3 800 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč, další zbytné výdaje 5 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 12 890 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 20 000 Kč, regionální koeficient je 1, rezerva pro výdaje: 500, vypočítané minimální výdaje: 10 210, disponibilní příjem: 2 100 (není uvedeno, zda se jedná o částky v Kč či jinou hodnotu), počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č.l. 33) soud zjistil, že na účet č. [č. účtu] byla dne 7. 9. 2024 vyplacena částka 5 000 Kč. Z výzvy ze dne 7. 1. 2025 (č.l. 34) soud zjistil, že žalovaná byla informována o výpovědi smlouvy z důvodu neuhrazení závazků po splatnosti (92 dnů) a byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 12 317,11 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 spolu s podacím lístkem (č.l. 35, 37), bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 12 317,11 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 969,60 Kč. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti (č.l. 36) soud zjistil, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] – [právnická osoba] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
8. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalované úvěr s kreditním rámcem až do výše 6 300 Kč s tím, že žalovaná čerpala celkem částku 5 000 Kč, a to prostřednictvím jedné transakce dne 7. 9. 2024. Žalovaná byla povinna čerpaný úvěr hradit prostřednictvím denních splátek s první splátkou splatnou ke dni 7. 10. 2024, přičemž celý úvěr byl splatný ke dni 1. 3. 2026, spolu s poplatkem za jednotlivé tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za volitelné služby – službu „Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“. Žalovaná svou povinnost řádně neplnila, s úhradou jednotlivých splátek se dostala do prodlení, proto žalobkyně smlouvu ke dni 7. 1. 2025 vypověděla a celý úvěr zesplatnila. Žalovaná na splátkách neuhradila ničeho.
9. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], a navazující nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [spisová značka] ([právnická osoba] v. [jméno FO] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. [spisová značka] by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
10. V projednávané věci žalobkyně sice předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované, avšak z předložených informací nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované o příjmech a výdajích ověřována. Pokud se žalobkyně spolehla pouze na tvrzení žalované, nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Navíc z údajů poskytnutých žalovanou vyplývá, že její tvrzené příjmy se prakticky rovnají tvrzeným výdajům. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované poplatky (za vyplácení tranší úvěru, za službu „Presto“, „Informační SMS servis“ a službu „Klidné spaní) ani smluvní úrok z prodlení.
11. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 5 000 Kč poskytnutém žalobkyní na základě neplatné smlouvy o úvěru žalované jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná neuhradila ničeho, nesplacená část tak činí částku 5 000 Kč. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, a soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 5 000 Kč a žalobu pro částku 6 827,11 Kč zamítl.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně ve věci byl pouze částečný a žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly.