Výrok
I. Žaloba se do částky 6 927 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaný je povinen do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 000 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 366 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že původní věřitelka společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému dne 20. 3. 2025 částku 9 000 Kč, která měla být splacena spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvním úrokem nejpozději dne 19. 4. 2025, což žalovaný neučinil. Dne 19. 4. 2025 původní věřitelka s žalovaným uzavřela další smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] za účelem prodloužení splatnosti předchozího poskytnutého úvěru, a to ke dni 19. 5. 2025, přičemž žalovaný se zavázal k tomuto datu uhradit nejen dlužnou jistinu navýšenou o poplatek za úvěr, ale též smluvní úrok dle nové smlouvy o úvěru. Žalovaný na daný úvěr do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se celkem domáhá částky 15 927 skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 240 Kč, smluvního úroku ve výši 270 Kč, jednorázového poplatku za prodlení dlužníka ve výši 700 Kč, nákladů za odeslané upomínky ve výši 1 720 Kč a smluvní pokuty ve výši 567 Kč. Žalobkyně se domáhá též zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud ze standartních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 13-14) zjistil, že při poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč bude úvěr splatný do 30 dnů od poskytnutí, celková splatná částka činí 12 510 Kč, úroková sazba činí 36,5 % ročně, RPSN 5 395,58 %, poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 240 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 20. 3. 2025 (č.l. 15-16) soud zjistil, že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena měsíční úroková sazba ve výši 36,5 %, úrok byl vyčíslen na částku 270 Kč, RPSN činila 773,59 %. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 240 Kč, úvěr byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí, tj. ke dni 19. 4. 2025, jednorázovou splátkou v celkové výši 10 755 Kč. V článku VI. jsou upraveny náklady v případě opožděných plateb. Ve smlouvě absentuje podpis žalovaného, smlouva byla podepsána elektronickým kódem [číslo]. Z potvrzení o provedené platbě (č.l. 17) soud zjistil, že původní věřitelka zaslala na účet č. [č. účtu] dne 20. 3. 2025 částku 9 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne 19. 4. 2025 (č.l. 18-19) soud zjistil, že došlo k prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru č. [číslo]), a to ke dni 19. 5. 2025, celková splatná částka činila 12 510 Kč. Ve smlouvě taktéž absentuje podpis žalovaného, smlouva byla podepsána elektronickým kódem [číslo]. Z profilu klienta (č.l. 20) soud zjistil kromě osobních údajů žalovaného, že žalovaný pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele [právnická osoba], na pozici dělník, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 23 852 Kč, dále pobírá sociální dávky ve výši 880 Kč, žije v nájmu, počet členů domácnosti jsou dva, čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč, náklady na bydlení činí 11 600 Kč, na služby a energie 2 900 Kč, ostatní náklady činí 700 Kč. Z výpisu (č.l. 21-22) soud zjistil, že žalovanému bylo zasíláno celkem 9 SMS a 9 emailů s výzvou k úhradě částky po splatnosti. Z výzev k uhrazení pohledávky ze dnů 4. 6. 2025 a 22. 6. 2025 (č.l. 23, 24) soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky 15 542 Kč vyzýván též písemně. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2025 (č.l. 25) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka za ním byla na žalobkyni postoupena ke dni 24. 7. 2025 a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 21 146 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, smluvního úroku, poplatků, penále z prodlení atd. ve výši 7 064 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 837 Kč a částky 5 082 Kč představující náklady na právní zastoupení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 (ISAS), má soud za zjištěné, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2025 (ISAS) postoupila na žalobkyni.
4. Soud má za zjištěné, že dne 20. 3. 2025 poukázala původní věřitelka na účet žalovaného částku 9 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalovaný částku 9 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nebo jejím právním nástupcům vrátil. Soud má dále za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která pohledávku za žalovaným platně postoupila právní předchůdkyni žalobkyně a ta následně žalobkyni, nebyla sjednána ani jedna smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpisy na listině ze dne 20. 3. 2025 a ze dne 19. 4. 2025 jsou právě podpisem žalovaného, když podpis zcela absentuje a je pouze uvedeno, že smlouva byla podepsána elektronickým kódem [Anonymizováno]. K plnění ve výši 9 000 Kč na účet žalovaného přesto došlo. Žalovaný nevrátil částku 9 000 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaný se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil o 9 000 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025, respektive ze dne 24. 7. 2025 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovaným žalobkyně. Žaloba je tak co do 9 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, v níž se žalobkyně domáhá dalších 6 927 Kč (smluvní úrok, poplatek, náklady upomínání aj.). O tuto částku se žalovaný na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatil. V této části musel soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] – [právnická osoba] z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí, proto by v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla (byť platně uzavřená) úvěrová smlouva z tohoto hlediska soudem považována za neplatnou.
10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 57 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená o úspěch žalovaného (43 %) na 14 %, tj. částka 366 Kč. Náklady před snížením činily částku 2 615 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč) a paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky 21 % DPH, tj. 315 Kč. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů u zdejšího soudu podala více než tři. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.