Výrok
I. Žaloba se do částky 10 921 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 11. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky dne 11. 8. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, která mu dne 11. 8. 2023 byla vyplacena převodem z bankovního účtu původní věřitelky na účet žalovaného č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 10. 9. 2023 s poplatkem 10 921 Kč. Žalovaný však nehradil pravidelné měsíční splátky, dostal se do prodlení. Žalobkyně uvádí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 8. 2023 (č.l. 13 -16), že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Podpis klienta chybí, je uvedeno, že byl odeslán SMS kód. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 40% ročně a RPSN ve výši 9 088,10 %, celková částka ke splacení ve výši 21 249,77 Kč, datum splatnosti dne 10. 9. 2023. Z výpisu z běžného účtu u [právnická osoba]. (č.l. 17) bylo zjištěno, že dne 11. 8. 2023 byla z účtu původní věřitelky na účet číslo [č. účtu] poukázána okamžitá platba ve výši 10 000 Kč. Na dotaz soudu u banky žalovaného bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. [č. účtu] byla 11. 8. 2023 připsána platba ve výši 10 000 Kč z účtu původní věřitelky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024 (č.l. 18) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni.
4. Soud má za zjištěné, že dne 11. 8. 2023 poukázala původní věřitelka na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalovaný částku 10 000 Kč původní věřitelce nebo jejím právním nástupcům vrátil.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která dne 10. 12. 2024 pohledávku postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpis na listině ze dne 11. 8. 2023 je právě podpisem žalovaného, když podpis zcela absentuje a je pouze uvedeno, že žalovanému byl na telefonní číslo [tel. číslo] emailovou adresu zasílán SMS kód. K plnění ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného přesto došlo. Žalovaný nevrátil částku 10 000 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaný se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil o 10 000 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovaným žalobkyně. Žaloba je tak co do 10 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 10 921 Kč. O tuto částku se žalovaný na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatil. V této části musel soud žalobu zamítnout9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] – [právnická osoba] z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla z větší části neúspěšná. Žalovanému náklady řízení nevznikly. Soud proto náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.