Výrok
Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 15 856,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 856,48 od 13. 3. 2026 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 8 749,70 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) o zaplacení částky 15 856,48 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaná jako její zaměstnankyně způsobila škodu při výkonu práce. Žalovaná svůj dluh písemně uznala co do důvodu i výše. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu, žalovaná však dosud celou škodu neuhradila.
2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, žalobkyně se z účasti u ústního jednání omluvila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud má za prokázané, že žalovaná jako zaměstnankyně žalobkyně dne 24. 11. 2023 způsobila žalobkyni jako zaměstnavatelce škodu ve výši 52 853,48 Kč (uznání č.l. 19 p.v. – 20). Škodu způsobila žalovaná tím, že při jízdě s vysokozdvižným vozíkem a manipulaci s kovovou paletou narazila do regálu, regál byl poškozen a později se zřítil, tím byla poškozena i podlaha (oznámení události č.l. 13, protokol o škodě č.l. 15 – 16) a díly pro výrobu (kontrolní nález č.l. 14 p.v., fotodokumentace č.l. 14). Náklady na opravu regálu činily 16 522,66 Kč (nabídka a faktury č.l. 16 – 18), náklady na opravu podlahy činily 18 000 Kč (nabídka č.l. 19, faktura č.l. 18 p. v.). Cena dílů k likvidaci činila 52 853,48 Kč (protokol č.l. 21 p.v.). Žalovaná dne 19. 2. 2024 svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše písemně uznala (uznání na č.l. 19 p.v. – 20). Dne 7. 5. 2024 sdělila pojišťovna žalobkyni, že ze škody 52 853 Kč je částka 36 997 Kč kryta pojištěním zaměstnance, částku 15 856 Kč hradí zaměstnanec (sdělení č.l. 20 p.v. – 21).
4. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZP“) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 257 odst. 1 ZP zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle odst. 2 výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.
5. Podle § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
6. Žalovaná jako zaměstnankyně odpovídá žalobkyni jako zaměstnavatelce za škodu ve smyslu § 250 odst. 1 ZP a je povinna škodu způsobenou z nedbalosti uhradit podle § 257 odst. 1 ZP. Žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu, z níž by bylo možné zjistit limit škody ve smyslu § 257 odst. 2 ZP (čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku). S ohledem na výši žalované částky a zejména na to, že žalovaná písemně uznala svůj dluh co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 o. z., mohl soud dospět k závěru o důvodnosti žaloby. Listina o právním jednání žalované, uznání dluhu, obsahuje podstatné náležitosti nutné k tomu, aby její právní jednání soud mohl považovat za platné a mohl z něj při posouzení nároku žalobkyně vycházet. Je v ní konkrétně označen důvod i uvedena konkrétní výše škody. Soud s ohledem na uvedené žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl.
7. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 8 749,70 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 800 Kč, odměna za právní zastoupení 5 220 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále „AT“) za 3 úkony právní služby po 1 740 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, 3x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 1 350 Kč. Soud přiznal také náhradu 21 % DPH ve výši 1 379,70 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.