Výrok
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 12 066,01 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 8 318,54 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], IČ: [IČO], (dále jen „původní věřitelka“) s žalovanou uzavřela po prověření její úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky dne 3. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě žalované poskytla částku 40 000 Kč, která jí byla vyplacena dne 3. 3. 2024 převodem z bankovního účtu původní věřitelky na účet žalované č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 3. 9. 2024, žalovaná však nehradila pravidelné měsíční splátky a dostala se do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně uvádí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 2024, (č.l. 13-14), že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Podpis klienta chybí, je uvedeno, že byl odeslán SMS kód. Ve smlouvě je uvedena roční úroková sazba ve výši 112,35 % a RPSN ve výši 192,70 %, celková částka ke splacení ve výši 68 261,40 Kč, a to ve formě 12 měsíčních splátek ve výši 5 688,45 Kč, datum splatnosti do 12 měsíců od ode dne poskytnutí finančních prostředků. Z výpisu z běžného účtu u [Anonymizováno]., (č.l. 16) bylo dále zjištěno, že dne 2. 3. 2024 byla na účet původní věřitelky z účtu č. [č. účtu] poukázána úhrada ve výši 1 Kč. Z výpisu z běžného účtu u [Anonymizováno]., (č.l. 15) bylo soud zjistil, že dne 3. 3. 2024 byla z účtu původní věřitelky na účet č. [č. účtu] poukázána částka ve výši 40 0000 Kč. Na dotaz soudu u [právnická osoba]., (č.l. 9) bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] patří žalované a byla na něj v březnu 2024 připsána platba ve výši 40 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 10. 2024 (č.l. 17), včetně přiloženého seznamu pohledávek (č.l. 24) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalované, že pohledávku za ní postoupila žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2024 (č.l. 25) bylo zjištěno, že původní věřitelka opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2024 (č.l. 26) soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána i právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu ve výši 58 061,13 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 (ISAS) soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
4. Soud má za zjištěné, že dne 3. 3. 2024 poukázala původní věřitelka na účet žalované částku 40 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovanou o procesu pořízení elektronického podpisu žalované. Nebylo prokázáno, že žalovaná částku 40 000 Kč původní věřitelce nebo jejím právním nástupcům vrátila.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a původní věřitelkou, která dne 6. 12. 2023 pohledávku platně postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpis na listině ze dne 3. 3. 2024 je právě podpisem žalované, když podpis zcela absentuje a je pouze uvedeno, že žalované byl na telefonní číslo [tel. číslo] emailovou adresu zasílán SMS kód. Závěr, že došlo k uzavření smlouvy předkládaný žalobkyní, nelze dovodit ani ze skutečnosti, že z účtu žalované odešla dne 2. 3. 2024 platba ve výši 1 Kč na účet původní věřitelky. K plnění ve výši 40 000 Kč na účet žalované přesto došlo. Žalovaná nevrátila částku 40 000 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaná se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila o 40 000 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovanou žalobkyně. Žaloba je tak co do 40 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 12 066,01 Kč. O tuto částku se žalovaná na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatila. V této části musel soud žalobu zamítnout.
9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] – [právnická osoba] z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.
10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná ze 77 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 54 %, tj. částka 8 318,54 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu činily 15 405,10 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 083 Kč, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1,2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3 x 3 220 Kč), tj. 9 660 Kč, paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 450 Kč), tj. 1 350 Kč a částky ve výši 2 312,10 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.