Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 28 772,39 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) s žalovanou uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [Anonymizováno] dne 25. 9. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala částku 40 772,39 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 25. 2. 2024. Úvěr byl žalované poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované činí dlužná částka 28 772 Kč.
2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud ze standartních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 68-69) zjistil, že při poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč bude úvěr poskytován formou opakovaného čerpání z úvěrového limitu, úvěr se poskytuje na dobu neurčitou, minimální splátka činí 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, celková splatná částka činí 141 081,98 Kč, denní úroková sazba činí 0,2833%, RPSN 262,91%. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 9. 2018 (č.l. 70-71) soud zjistil, že původní věřitelka se zaváže poskytnout žalované úvěr ve s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena měsíční úroková sazba ve výši 8,5 % a RPSN ve výši 262,91 %, dále byl sjednán poplatek za čerpání ve výši 12,5% z čerpané částky, úvěr se sjednává na dobu 1 roku. V článku VI. jsou uvedeny důsledky prodlení klienta – úroky z prodlení, náhrada účelně vynaložených nákladů na upomínání a smluvní pokuta. Ve smlouvě zcela absentuje podpis žalované i právní předchůdkyně žalobkyně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 (ISAS) má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Ze seznamu pohledávek (č.l. 72) bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou činí 28 772,39 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 3. 2024 (č.l. 73) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky poskytnutého úvěru ve výši 51 807,39 Kč, a to včetně nákladů právního zastoupení, kterou žalobkyně doložila včetně podacího lístku (č.l. 75). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 3. 2024 (č.l. 73 p.v.) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalované, že pohledávku za ní postoupila ke dni 27. 1. 2024 na žalobkyni. Z výzvy (č.l. 74) bylo zjištěno, že původní věřitelka vyzvala žalovanou k uhrazení částky 18 106,50 Kč. Na dotaz soudu u [právnická osoba]., bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] byl ke dni 25. 9. 2018 veden na jméno [jméno FO].
4. Soud nemá za zjištěné, že dne 25. 9. 2018 došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi původní věřitelskou a žalovanou. Na smlouvě o revolvingovém úvěru zcela absentují podpisy jak žalované, tak právní předchůdkyně žalobkyně, nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovanou o procesu pořízení elektronického podpisu žalované. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 50 000 Kč na účet žalované, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru, nebylo prokázáno, jakým způsobem byl čerpán revolvingový úvěr žalovanou, ani jakým způsobem žalovaná hradila jednotlivé splátky úvěru.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a původní věřitelkou nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, neboť na listině ze dne 25. 9. 2018 chybí podpis žalované. Z předložených důkazů soud nemohl dojít ani k závěru, že žalované bylo poskytnuto plnění ve výši 50 000 Kč, neboť potvrzení o provedené platbě zcela absentuje. Z tohoto důvodu soud nemohl konstatovat, že se žalovaná se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila, tak jak navrhovala žalobkyně v podané žalobě. Vzhledem k výše uvedenému musel soud žalobu v celém rozsahu zamítnout.
9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] – [právnická osoba] z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovaná se neúčastnila jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly.