38 C 242/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že původní věřitelka (společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO]) s žalovaným uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [Anonymizováno] dne 8. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 8. 12. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč a úroku ve výši 355,07 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na bankovní účet č. [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol]. Žalovaný na daný úvěr do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 původní věřitelka postoupila pohledávku na právní předchůdkyni žalobkyně (společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO]), která jí následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud ze standartních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 18-20) zjistil, že při poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč činí doba splatnosti 30 dnů, celková částka, kterou je třeba zaplatit činí 17 395 Kč, úroková sazba činí 36%, RPSN činí 9 057,82%, další náklady úvěru činí částku 5 395 Kč při splacení úvěru v době splatnosti. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 11. 2023, (č.l. 14-17), že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč dle podmínek uvedených výše, se splatností do 30 dnů od poskytnutí peněžních prostředků z úvěru, a to v jedné splátce ve výši 17 395 Kč. Podpis klienta chybí, místo podpisu je uveden elektronický kód 32712. Smlouva obsahovala též sazebník poplatků. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 23) soud zjistil, že dne 8. 11. 2023 poskytla původní věřitelka na účet žalovaného č. [č. účtu] částku 12 000 Kč. Z potvrzení o platbě (č.l. 24) bylo zjištěno, že dne 7. 11. 2023 byla na účet původní věřitelky připsána platba ve výši 1 Kč z účtu žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2025 (č.l. 21) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 1. 2025 (č.l. 21 p.v.) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 24 891,95 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 8 712 Kč, přičemž výzvu doložila včetně podacího lístku (č.l. 25). Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek (č.l. 12) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovanému byla dne 8. 11. 2023 na základě smlouvy o úvěru uzavřené téhož dne (prostřednictvím internetového formuláře, přiložen žalovaným nepodepsaný, elektronickým kódem 32712 opatřený výtisk) na účet č. [č. účtu] poskytnuta částka 12 000 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru v jedné měsíční splátce, poplatek za poskytnutí úvěru činil 5 039,93 Kč, úrok 355,07 Kč, RPSN 9 057,82 % ročně, celková částka ke splacení činila 17 395 Kč v případě včasného splacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025 (původní věřitelka postoupila pohledávku na právní předchůdkyni žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2025, ta následně na žalobkyni).

5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] – [právnická osoba] z úřední povinnosti) je soud povinen hodnotit ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tehdy účinného). Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka] a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky).

11. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla sjednána smlouva o úvěru. Ve výše uvedeném smyslu jde o smlouvy absolutně neplatné. Jistinu ve výši 12 000 Kč odeslala původní věřitelka na účet žalovaného. Žalovaný nesplatil ničeho. Dne 13. 1. 2025 pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný se čerpáním prostředků ve výši 12 000 Kč, které žalobkyni dosud neuhradil, bezdůvodně obohatil a toto obohacení je ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat. Proto soud žalobě co do částky 12 000 Kč vyhověl a ve zbylém rozsahu 5 395 Kč ji zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 69 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 38 %, tj. částka 994 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 315 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.

Odůvodnění

1. Ve výroku shora specifikovaného rozsudku v části o úroku z prodlení bylo uvedeno, že žalovaný je povinen hradit zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši 15 % ročně, avšak v důsledku chyby v psaní nebylo uvedeno, od které doby je žalovaný povinen hradit tento úrok z prodlení. Žalovaný je povinen hradit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč, to od 9. 12. 2023 do zaplacení.

2. Podle § 164 o.s.ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom soud opravné usnesení. S ohledem na shora uvedené soud vydal toto opravné usnesení.