Výrok
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 79 667,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 78 119,61 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 78 119,61 Kč od 4. 9. 2024 do 3. 12. 2024, úrokem ve výši 12 % ročně ze částky 78 119,61 Kč od 4. 12. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá úroku z částky 78 119,61 Kč, přesahujícího 12 % ročně.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 20 429,50 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s její právní předchůdkyní [právnická osoba]., IČ: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 4. 9. 2024 smlouvu o půjčce č. [číslo], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 90 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % a dalšími poplatky. Žalovaný však nehradil pravidelné splátky řádně a včas, dostal se do prodlení, na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení již splatných splátek nereagoval, a proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 11. 7. 2025 celý úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá nesplacené jistiny úvěru ve výši 78 119,61 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 548 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 982,11 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 373,53 Kč.
2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 2. 4. 2026 v nepřítomnosti žalovaného (§101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaný, ač řádně vyrozuměn o termínu jednání, se neomluvil, soud rozhodl s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.
3. Ze Smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 1. 6. 2021 (č.l. 13-14) bylo zjištěno, že [právnická osoba]., (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „banka“) poskytovala žalovanému bankovní služby. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 16-18) soud zjistil parametry poskytnutého úvěru ve výši 90 000 Kč. Doba splatnosti činila 36 měsíců, výše měsíční splátky 3 250 Kč, celková částka ke splacení činila 116 962,37 Kč, úroková sazba byla ve výši 16,90 % ročně, RPSN 19,46 %. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce (č.l. 24-26) a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce (č.l. 15) soud zjistil, že banka akceptovala návrh na žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce č. [číslo] ve výši 90 000 Kč, na 36 měsíců s výší měsíční splátky 3 637 Kč, a to včetně částky za pojištění schopnosti splácet. Z výpisu z databáze a z výpisu minutové půjčky (č.l. 20-22, 33-35, 36-37) soud zjistil průběh čerpání úvěru a jeho splácení i výši jednotlivých úroků. Žalobkyně doložila též fotokopii občanského průkazu žalovaného (č.l. 23). Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (č.l. 28) soud zjistil průběh schvalovacího procesu při poskytnutí úvěru, kdy deklarovaný příjem klienta (žalovaného) ve výši 30 000 Kč banka ověřila podle plateb připisovaných na účet klienta dle přiloženého výpisu z běžného účtu žalovaného (č.l. 30-32). Deklarované výdaje banka z obezřetnosti navýšila na částku 23 647 Kč, z čehož částka 2 320 Kč připadla na splátky půjček, výdaje na bydlení činily částku 8 300 Kč, výdaje na živobytí částku 5 527 Kč a ostatní výdaje činily 7 500 Kč. Dle vyhodnocení banky tak žalovanému na splátku nové splátky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 6 353 Kč, proto je schopen půjčku splácet. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 11. 7. 2025 (č.l. 38) soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 7. 2025 a vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 88 023,25 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2025 (č.l. 39) má soud za zjištěné, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Soud má dále za zjištěné, že žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dluhu a oznámení o právním zastoupení ze dne 14. 10. 2025 (č.l. 40), v rámci které byl vyzván k zaplacení dlužné částky vyčíslené na 103 196,87 Kč. Postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2025 (ISAS), kterou žalobkyně doložila včetně potvrzení o úplatě (č.l. 41).
4. Soud má za zjištěné, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne 4. 9. 2024 úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splácet v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 3 637 Kč spolu, s úroky ve výši 16,90 % ročně, RPSN činilo 19,46 %. Žalovaný čerpal finanční prostředky, splátky ale nehradil řádně a včas a nereagoval na výzvy banky, banka proto zesplatnila celý úvěr ke dni 11. 7. 2025. Dne 2. 9. 2025 banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [spisová značka] – [právnická osoba] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je jako postupník aktivně legitimována k podání žaloby, smlouva o úvěru byla uzavřena platně, právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný neuhradil čerpanou jistinu, poplatky ani úrok, žaloba byla podána důvodně, a proto jí soud vyhověl.
12. Ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší, z tohoto důvodu soud žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala úroku přesahujícího 12 % ročně z částky 78 119,61 Kč.
13. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části (jen ohledně nevýznamné části úroků), a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení v plné výši 20 429,50 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 3 187 Kč, odměna za právní zastoupení ve výši 12 900 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 4 300 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby), 3 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 350 Kč. Soud přiznal také náhradu 21 % DPH ve výši 2 992,50 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.