Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 747 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 747 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 134 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 747 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému částku 24 000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 19. 5. 2024. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na bankovní účet. Žalovaný na daný úvěr ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje kromě úhrady jistiny též kapitalizovaný úrok ve výši 5 955 Kč, smluvní pokutu 792 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 20. 5. 2024 do zaplacení. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, neuhradil dluh, a je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. Pohledávka byla postoupena v souladu s § 1895 obč. zák. a postoupení pohledávky bylo řádně oznámeno žalovanému.Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle nichž smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok a soud proto žalobě vyhověl.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 134 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 230 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 747 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.