Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 400 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení a dále pak částku 4 900 Kč a částku 2 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 400 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 7 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč splatit nejpozději do 11. 8. 2024, a to 5 pravidelnými splátkami po 2 380 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. Ve smlouvě si účastníci dohodli za prodlení s úhradou jakékoli splátky smluvní pokutu ve výši 500 Kč, kdy žalovaný by v prodlení s 5 splátkami, žalobkyně tedy požaduje smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě provedeného dokazování (dokument označený jako smlouva o podnikatelském úvěru č. [hodnota], dále potvrzení o provedené platbě, výzva k plnění) soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit nejpozději do 11. 8. 2024, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 4 900 Kč, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně nesplnil, proto má žalobkyně nárok i na smluvní pokutu dle čl. 8.1 smlouvy ve výši 2 500 Kč.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 400 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.