Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 031,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 031,98 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 866 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 49 031,98 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její předchůdkyně [právnická osoba]. (věřitel) s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl vyplacen téhož dne na účet žalované. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnutý peněžní úvěr spolu s úrokem, a to v 48 měsíčních splátkách, počínaje měsícem po vyplacení úvěru. Žalovaná nehradila řádně a včas. S ohledem na skutečnost, že se se splácením dostala do prodlení více než 65 dní, věřitel využil svého práva a ke dni 22. 10. 2024 úvěr zesplatnil. Do data zesplatnění žalovaná zaplatila 3 117 Kč. Podle čl. 6 se pak ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, ve výši 12 148,98 Kč, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, kterou měla žalovaná zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pohledávka z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila dlužná částka 49 031,98 Kč. Dále žalobce požaduje úhradu zákonných úroků z prodlení od 23. 10. 2024 do zaplacení.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavila, byť byla k jednání řádně předvolána a byla jí řádně doručena i žaloba. U obou účastníků řízení došlo k zachování desetidenní lhůty pro přípravu na jednání. Soud ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] má soud za zjištěná skutková tvrzení žalobkyně o poskytnutí úvěru, úrocích a splátkách, době trvání úvěru 48 měsíců, a dalších smluvních podmínkách. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za zjištěné vyplacení peněžních prostředků na účet žalované. Z výzvy k zaplacení dlužné částky soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek a současně ji upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil oznámení žalobkyně o zesplatnění úvěru a jeho vyčíslení z důvodu prodlení žalované. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru. Postoupení pohledávky má soud za osvědčené smlouvou o postoupení. Z předžalobní výzvy spolu s podacím archem má soud za zjištěnou výzvu žalobkyně žalované k úhradě jednotlivě vyčíslených nároků s odkazem na uzavřenou smlouvu.Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, které žalobkyně zaslala žalované na účet, žalovaná se zavázala vrátit úvěr včetně úroku, prostřednictvím 48 měsíčních splátek. K zesplatnění úvěru mělo dojít u prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky (i jen její části) v délce 65 dni, k danému dni se měla stát splatná celá jistina, přirostlé úroky a další dohodnuté nároky. Dnem zesplatnění se nezaplacená jistina úvěru, dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění stává součástí tzv. nové jistiny úvěru. Žalovaná nehradila řádně a včas, žalobkyně proto úvěr zesplatnila pro prodlení žalované v délce 65 dní a žalovanou vyzvala k úhradě zesplatněného úvěru. Žalobkyně dále žalovanou vyzvala k úhradě úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z.. V řízení byl dostatečně tvrzen a prokázán splněný závazek žalobkyně poskytnou jako úvěrující žalované jako úvěrované peněžní prostředky. Byl také prokázán dosud ne zcela splněný závazek žalované vrátit žalobkyni peněžní prostředky spolu s úrokem. Soud má v řízení za prokázané prodlení žalované v délce 65 dní s úhradou splátky, uplynutím 65 dne došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyni nepochybně vznikl i nárok na zaplacení úroku, jak bylo smluvně dohodnuto a jak předpokládá i § 2395 o. z. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na smluvní úrok do zesplatnění, dále má nárok na úrok z prodlení z nové jistiny ve výši úrokové sazby zákonné. Proto bylo žalobě vyhověno.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 866 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 962 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 031,98 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.