Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 736,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 736,80 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 736,80 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „věřitel“) smlouvu o úvěru na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal věřiteli vrátit i s příslušenstvím ve výši 8 736,80 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli uzavřít smlouvu projevil podpisem pomocí sms kodu. Úvěr žalovaný čerpal bezhotovostně. Žalovaný ničeho věřiteli nezaplatil. Žalobkyně svou aktivní legitimaci dovozuje na základě tvrzení o postoupení pohledávky za žalovaným podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupení pohledávky mělo být žalovanému oznámeno. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z účasti na jednání řádně a včas omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, část výpisu k čerpání úvěru, smlouva o postoupení pohledávek spolu s přílohou, oznámení o postoupení pohledávky spolu, předžalobní upomínka) dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru popsaným elektronickým způsobem, že se žalobkyně zavázala jako úvěrující poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Zvolený elektronický způsob uzavření smlouvy o úvěru nijak neosvědčuje a neautentizuje identitu osoby, která předmětnou smlouvu o úvěru uzavírala s tím, že se má jednat právě o žalovaného. Chybí zde totiž nepochybné spojení mezi tvrzenou smlouvou o úvěru a následně zaslanou částkou 8 000 Kč. Soud tak vychází z toho, že žalovanému byla částka 8 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Dále bylo prokázáno, že na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci k podání žaloby.Soud tak žalobě částečně vyhověl, i když z jiného právního důvodu, než primárně navrhovala žalobkyně, a uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 8 000 Kč. Soud rovněž přiznal zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 OZ a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu. V řízení sice byl zcela úspěšný žalovaný, ale podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.