Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 346,82 Kč s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 346,82 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do 1. 9. 2024 částkou 111,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 567,09 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, a dále pak částku 220,27 Kč, částku 2 100 Kč a částku 2 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 592 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 720,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 532,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]., IČ: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byla žalované v hotovosti se splatností 20. 8. 2024 poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 9 296 Kč řádně včetně kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku ve 14 splátkách po 664 Kč. Tento závazek nesplnila, když uhradila pouze 1 264 Kč. Žalobkyně se domáhá také kapitalizované smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, smluvního úroku 8% ročně z nesplacené jistiny za období od 21. 8. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného do 1. 9. 2024 částkou 338,86 Kč a od 2,9,2024 do zaplacení. Smlouvou ze dne 14. 10. 2024 byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou, která o tom byla písemně informována.Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru z [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr 5 000 Kč s úrokem vyčísleným za sjednanou dobu v částce 254 Kč, za poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 450 Kč, za poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 692 Kč a poplatek za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 900 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po 664 Kč se splatností do 20. 8. 2024, dlužník ve smlouvě potvrdil, že úvěr převzal v hotovosti v místě bydliště. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 14 měsíců od poskytnutí, dostala se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná uhradila pouze částku 1 264 Kč.Právní poměry účastníků se řídí ust. § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 254 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 450 Kč a o smluvní pokutě. Soud uložil žalované povinnost uhradit dlužnou jistinu ve výši 4 346,82 Kč, dlužný sjednaný úrok ve výši 220,27 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč a smluvní pokutu 2 500 Kč, úrok z jistiny ve výši 8% ročně a úrok z prodlení, kdy nárok je v souladu s hmotným právem tedy § 2390 OZ. Dle skutkových tvrzení žalobce si soud vypočetl, že ze zaplacené částky 1 264 Kč započetla žalobkyně částku 1 036,91 Kč na jistinu, sjednaný úrok a poplatek za poskytnutí úvěru. Zbytek úhrady ve výši 227,9 Kč započetl soud na úrok z prodlení vyčíslený do 1. 9. 2024. K úhradě zbývá tedy z tohoto úroku částka 111,77 Kč. Soud tedy uložil žalované povinnost k úhradě těchto částek. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu úroku z půjčky a zákonného úroku z prodlení.Ve výroku II. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení zbývajících poplatků ve výši 1 592 Kč. Ujednání o administrativním poplatku a poplatku za hotovostní inkaso je dle názoru soudu neplatné, protože se zjevně příčí dobrým mravům, jak je uvedeno v citovaném § 580 OZ. Krom jiného soud spatřuje v rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků. Pokud by poplatky měly představovat výši nějakých účelně vynaložených nákladů na administrativní zpracování a hotovostní inkaso, měly by být nějak specifikovány a doloženy. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 720,96 Kč, přičemž tato částka představuje 74,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,04 % a úspěchu žalované v rozsahu 12,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 532,01 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 540 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 490 Kč ve výši 732,90 Kč.