Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

48 C 240/2026

Soud: Okresní soud v České LípěDatum rozhodnutí: 23. 9. 2026Č. j.: 48 C 240/2026-12Samosoudkyně: Mgr. Ing. Ivana ŠmakalováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 12 495 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSCL:2026:48.C.240.2026.1
náklady řízenísmlouva o zápůjčcenáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 800 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení a částky 2 695 Kč zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 000 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 276,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 495 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce dne 11. 1. 2025 se žalovanou, na jejímž základě žalobkyně měla poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč na účet žalované a to na neurčito. Žalovaná se měla vedle vrácení zapůjčených peněžních prostředků zavázat platit úrok ve výši 40% měsíčně po dobu trvání úvěru, jistinu mohla splatit kdykoli. Žalovaná však na dluh nehradila ničeho. Žalobkyně uvádí uzavření smlouvy prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz. Smlouva měla být podepsána elektronicky za užití SMS kódu. Žalobkyně se po žalované domáhá také smluvní pokuty ve výši 2 695 Kč s odkazem na odst. 4.2 smlouvy. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.Ve věci bylo nařízeno jednání dne 23. 9. 2026. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 11. 9. 20246, stejného dne byla žalované doručena i žaloba. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že na účet žalované zaslala částku 7 000 Kč. Soud nezjistil, že by mezi účastníky řízení došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/[PSČ obec]., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”). Předložený text smlouvy sice obsahuje způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v případě tvrzené smlouvy se jednalo o žalovanou v postavení spotřebitele. V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy, pokud se nejedná o výjimku stanovenou v § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalované (a stejně tak i žalobkyně). Z provedeného dokazování vyplynulo, že znění smlouvy měla žalovaná stvrdit zaslaným SMS kódem. Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V případě SMS kódu se může nepochybně jednat o „prostý“ elektronický podpis. Soud však dospěl k závěru, že tímto „prostým“ elektronickým podpisem nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle „jiného předpisu“. Jiným předpisem se myslí zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o zápůjčce. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud „standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS.Předložená smlouva nebyla podepsána kvalifikovaným elektronickým podpisem, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), smlouva o zápůjčce je proto neplatná (§ 588 o. z.). Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 7 000 Kč. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 7 000 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaná je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o hrazení úroku a smluvní pokuty.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 276,92 Kč, přičemž tato částka představuje 12,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,02 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 495 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací