Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 550 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení a částku 16 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 250 Kč od 5. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 458 Kč s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 8 550 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 17 123,61 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 57 258 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]. smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] dne 26. 4. 2022. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal v souvislosti se zápůjčkou uhradit částku 13 979 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 847 Kč s úrokovou sazbou 25,23 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 292 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 78 týdenních splátkách po 308 Kč, tedy nejpozději do 24. 10. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 27. 4. 2022. Dále žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]. smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] dne 8. 4. 2022. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal v souvislosti se zápůjčkou uhradit částku 24 117 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15 693 Kč s úrokovou sazbou 25,23 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 584 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 78 týdenních splátkách po 566 Kč, tedy nejpozději do 6. 10. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 27. 4. 2022. Pohledávky za žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce [právnická osoba] postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný uhradil celkem částku 1 450 Kč na smlouvu č. [číslo] a 3 750 Kč na smlouvu č. [číslo], a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby ničeho neuhradil. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny a dlužnou částku poplatku. Dále požaduje úhradu úroku ve výši 25,23% ročně z dlužné jistiny od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného, tj. rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřil oproti dokladům žalovaného. K výzvě soudu, aby žalobce doložil, jak zkoumal úvěruschopnost žalovaného uvedl, že vycházel z karty zákazníka a veřejně dostupných registrů. Jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [číslo] a č. [číslo], smluvními podmínkami, zákaznickými kartami, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy; oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a původním věřitelem uzavřena dne 26. 4. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo], na jejímž základě se věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 78 týdenních splátkách po 308 Kč, a dne 8. 4. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo], na jejímž základě se věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 78 týdenních splátkách po 566 Kč.Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z listiny označené jako zákaznická karta vyplývá, že svobodný žalovaný, žijící v nájmu, uvedl čistý příjem 27 636 Kč, kdy v kartě je bez dalšího uveden další příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč a u karty vyplněné o 18 dní později 20 000 Kč. Pracovní smlouvu má žadatel na dobu určitou do konce roku 2022, přesto jeho závazek z obou smluv svým trváním pracovní poměr překračuje. Výdaje jsou uvedeny zcela nereálnou částkou 3 000 Kč, a u později vyplněné karty dokonce 2 000 Kč.S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.V tomto řízení žalobce neprokázal, že řádně zkoumal a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Bylo zjištěno, že ¨příjem žalovaného byl tvořen jediným příjmem (mzdou) 27 636 Kč a k dalšímu příjmu nebylo zjišťováno, o jaký příjem se jedná. K výdajům žalovaného ovšem nebyly zjišťovány žádné informace. Uváděná částka 2 000-3 000 Kč měsíčně rozhodně nemůže pokrýt výdaje žalovaného. Žalovaný musí ze svého příjmu hradit nájemné i náklady domácnosti (energie, voda) a zároveň musí zajistit úhradu svých životních nákladů (strava, hygiena, léky apod.) Rozhodně se nelze ztotožnit s tím, že na veškeré náklady spojené s bydlením a úhradou životních potřeb by žalovanému stačila částka 3 000 Kč nebo nižší. Soud tedy dospěl k závěru, že nebyly dostatečně posouzeny výdaje žalovaného. Za této situace soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Žalobce tak má nárok pouze na plnění, které žalovanému poskytl z důvodů bezdůvodného obohacení, jak je uvedeno v § 2991 o.z.Je nesporné ,že právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému celkem 30 000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku 1 450 Kč na první úvěr a 3 750 Kč na druhý úvěr. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky zbývajích částek jistiny úvěru (či zápůjčky). O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. a sazba byla stanovena s ohledem na vl. nař. 351/2013 Sb..S ohledem na neplatnost smlouvy, soud zamítl nárok žalobce na další plnění, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy není důvodný nárok na úhradu dalších poplatků. Stejně tak byl zamítnu nárok na zákonný úrok z prodlení z částek převyšujících přisouzenou jistinu.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch. Vzhledem k tomu, že mu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.