Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 600 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení a částku 2 196 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 796 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou, uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr 9 000 Kč, žalovaná se zavázala každý měsíc uhradit žalobkyni minimálně sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru nebo její část mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná však sjednané povinnosti neplnila, žalobkyně proto ke dni 5. 12. 2024 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení celé zbývající části úvěru. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, úroku ve výši 3 600 Kč (40 % za první měsíc čerpání úvěru) a dále přiznání smluvní pokuty za období od 6. 12. 2024 do 7. 8. 2025 ve výši 2 196 Kč (0,1 % denně z jistiny). Součástí žaloby je také požadavek na přiznání zákonného úroku z prodlení od 6. 12. 2024 do zaplacení.Žalovaná, ač byla řádně obeslána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila, a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) a podle důkazů založených ve spise (§ 120 odst. 2 o.s.ř.)Soud žalobě vyhověl. Listinnými doklady předloženými žalobcem, a to Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, Žádostí o spotřebitelský úvěr, Zesplatněním spotřebitelského úvěru, Potvrzeními o platbě, doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované, předžalobní korespondencí mezi účastníky, má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli platně smlouvu o úvěru podléhající úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalované (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.), na základě smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalované, žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky se sjednaným úrokem žalobci splácet sjednaným způsobem, po načerpání úvěrové částky řádně nesplácela, žalobce úvěr ze smlouvy zesplatnil dopisem žalované ze dne 2. 12. 2024 s výzvou k úhradě celkového dluhu do 3 dnů. Právní posouzení nároku soud učinil podle ust. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle § 1841a a násl. (o smlouvách o finančních službách uzavíraných na dálku), § 2395 a násl. (úvěr), § 1970 (úrok z prodlení) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše úroku z prodlení). Žalovaná byla zavázána k zaplacení dlužné jistiny úvěru s obchodním úrokem z úvěru, smluvní pokutou a zákonným úrokem z prodlení, když nárok na uvedená dlužná plnění vyplývá ze žalobního tvrzení a z listinných důkazů předložených žalobcem, jimž žalovaná v řízení nijak neoponovala.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 796 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.