Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 380 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 380 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 19 118 Kč, se splatností do 14. 7. 2024. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr zaplatit, svému závazku ze smlouvy však nedostál, když nehradil řádně a včas a uhradil pouze 1 738 Kč. Původní věřitel úvěr zesplatnil k 7. 11. 2022. Žalobkyně současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], resp. [datum] došlo k převedení pohledávky na žalobkyni.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila s projednáním v nepřítomnosti; žalovaný ač řádně obeslána, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva spolu s podacím lístkem) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 19 118 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 17 380 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 8. 11. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru a úroku. Aktivní legitimaci má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 380 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. .Soud při přiznání výše nákladů řízení vycházel ze skutečnosti, že jde o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, proto přiznal žalobkyni náklady řízení ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v aktuálním znění