Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 999,97 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % p.a. od 17. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 18 684,79 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky 962,66 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, co do částky 1 108,47 Kč.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 36 793,23 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 17. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] distančním způsobem na adrese [Anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 43 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté prostředky vrátit spolu s dohodnutým příslušenstvím v pravidelních deeních splátkách, první splátka měla být splatná dne 16. 4. 2024, konec kreditového rámce měl nastat dne 7. 9. 2025. Žalobkyně současně tvrdí, že řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Peněžní prostředky měla žalobkyně poskytnou na bankovní účet č. [č. účtu] Kč, a do dne 17. 3. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 27. 3. 2024 ve výši 1 000 Kč a dne 6. 4. 2024 ve výši 6 000 Kč. V případě příslušenstvím měl být ujednán poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 102,48 Kč, „Presto“ ve výši 495 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 26,88 Kč. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto měla smlouvu vypovědět e-mailem ze dne 16. 7. 2024, k 17. 7. 2024 žalovaný měl být v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně se po žalovaném domáhá částky 35 684,76 Kč, která má být tvořena jistinou ve výši 16 999,97 Kč, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,30 Kč, smluvním úrokem ve výši 17 722,13 Kč, poplatky za službu „Klidné spaní“ ve výši 102,48 Kč, „Presto“ ve výši 495 Kč, „Informační SMS servis“ ve výši 26,88 Kč. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá tvrzené ujednané smluvní pokuty ve výši 1 108,47 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nijak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 10. 6. 2025. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání společně s žalobou doručeno dne 19. 5. 2025, nicméně se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.
4. Soud na základě provedeného dokazování (Dokument označený jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [číslo], Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, Dokument označený jako autorizace ověření totožnosti, Předžalobní výzva, Zpráva banky ze dne 6. 5. 2025) dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 17 000 Kč třemi platbami. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, v řízení sice bylo prokázáno, že předsmluvní jednání byla uskutečněna s žalovanou (prostřednictvím BankId), nicméně není prokázáno, že žalovaný projevil vůli být vázán návrhem smlouvy, a to ve verzi předložené soudu, neboť došlo pouze k prostému elektronickému podpisu návrhu a z ničeho není zřejmé, zda od daného prostého elektronického podpisu nedošlo ke změně dokumentu. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu požadované jistiny ve výši 16 999,97 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 17. 7. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení dohodnutých poplatků, úroků, včetně dohody o smluvní pokutě.
5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, náležela by mu poměrná část náhrady nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, neboť se řízení aktivně neúčastnil.