Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 087,83 Kč, spolu s vyčísleným úrokem ve výši 5 437,53 Kč, spolu s vyčísleným úrokem z prodlení ve výši 181,90 Kč, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 38 588,83 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 588,83 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do úroku ve výši 12,9 % ročně z částky 38 588,83 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 16 810 Kč, k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem ve výši 39 087,83 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba]. (dále jen „věřitel“) s žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru č. [hodnota], a na jejímž základě měl věřitel žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 24,9 % ročně a dalšími poplatky. Před uzavřením smlouvy měl věřitel řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný ujednané splátky neměl plnit řádně a včas, věřitel měl proto dne 14. 1. 2025 přistoupit k zesplatnění úvěru, který zůstal neuhrazen v rozsahu jistiny 38 588,83 Kč. Pohledávka za žalovaným měla být opakovaně postoupena, což mělo být žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný již neměl ničeho zaplatit.
2. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nijak nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání bez dalšího nepožádala. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Předvolání k jednání spolu s žalobou bylo žalovanému doručeno dne 9. 4. 2026. U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud žalobě v převážném rozsahu vyhověl, nevyhověl jí v té části, která se týkala úroku uplatněného nad 12 % ročně z částky 38 588,83 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení. Z provedeného dokazování, zejména z dokument označeného jako smlouva o zápůjčce (a související dokumenty), výpis, prohlášení o okamžité splatnosti, dokumenty týkající se ověření úvěruschopnosti žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek včetně obou oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva je za spolehlivě zjištěné a prokázané, že věřitel s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru dne [datum], na jejímž základě věřitel žalovanému poskytl 40 000 Kč (dne 20. 2. 2024) a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit úvěr prostřednictvím 60 měsíčních splátek (měsíční splátka ve výši 1 172 Kč spolu s ujednaným úrokem ve výši 24,9 % ročně, což však žalovaný nesplnil a dostal se do prodlení s úhradou ujednaných splátek. Žalovaný plnil pouze částečně v částce 1 497,17, věřitel proto úvěr zesplatnil k 14. 1. 2025, zesplatnění bylo žalovanému oznámeno spolu s výzvou k úhradě dluhu. Žalovaný již na dluh ničeho nezaplatil (a to ani na základě předžalobní výzvy), věřitel následně pohledávku za žalovanou postoupil společnosti [Anonymizováno], která následně pohledávku postoupila žalobkyni, žalovaný byl o opakovaném postoupení vyrozuměn oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 a ze dne 10. 6. 2025. Soud žalobě vyhověl co do požadované částky 39 087,83 Kč (z toho jistina ve výši 38 588,83 Kč, poplatky ve výši 499 Kč) jako důvodné, dále co do kapitalizovaného příslušenství pohledávky – úrok a úrok z prodlení, co do úroku z prodlení. Právní posouzení pak vychází z § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.) – úvěr a část úroku ve výši 12 % ročně, § 1970 o. z. (úrok z prodlení), § 1879, § 1882 (postoupení pohledávky). Soud také dospěl k závěru, že věřitel řádně přezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr podle § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobě však nebylo vyhověno co do úroku přesahující úrok ve výši 12 % ročně z částky38 588,83 Kč, protože požadovaný úrok ve výši 24,9 % ročně od 15. 4. 2025 (s tím, že úvěr byl zesplatněn k 14. 1. 2025 a od následujícího dne byl žalovaný v prodlení s jeho vrácením) nesplňuje zákonné podmínky podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého u spotřebitelského úvěru, s nímž je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Výše repo sazby činila v prvním pololetí roku 2025 4 % + 8 % = 12 % ročně. Nad tuto výši byl proto žalobkyní požadovaný úrok jako nedůvodný zamítnut (výrok II rozsudku).
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze v poměrně nepatrné části úroku (zákonná limitace dle zákona o spotřebitelském úvěru), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 810 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 564 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 087,83 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč.