51 C 140/2023

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 800 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta zápjčka ve výši 10 000 Kč dne [datum], kterou se žalovaný zavázal vrátit do 21. 3. 2022 spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Věřitel má zápůjčky poskytovat prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Žalovaný neměl ničeho na zápůjčce vrátit, žalobkyně se proto po žalovanémo domáhá jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč a částky 3 800 Kč na poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka měla být žalovanému zaslána na účet č. [bankovní účet]. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí z titulu postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno spolu s žalobou dne 4. 6. 2023. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas neomluvil, o odročení jednání nežádal. U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování (elektronické dokumenty z CEPR, zpráva banky ze dne 25. 5. 2023) dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že věřitel na účet žalovaného zaslal dne 28. 2. 2022 částku 10 000 Kč. Soud nezjistil, že by mezi věřitelem a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/[PSČ obec]., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), tj. že se žalobkyně jako zapůjčitel zavázala přenechat žalovanému jako vydlužiteli zastupitelnou věc – peněžní prostředky a že se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni věc stejnou druhu společně s dalšími ujednanými poplatky, konkrétně poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Předložený text smlouvy o zápůjčce sice obsahují způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost v případě zápůjčky. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o zápůjčce, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předloženy soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu – zápůjčce ve spojení s předáním peněžních prostředků. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o zápůjčce k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o zápůjčce. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, především o proto, že se jedná o dokument, který není kýmkoliv jakoliv podepsán. Z ničeho pak není seznat, že by mezi účastníky došlo k ujednání o zápůjčce dle žalobních tvrzení. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako částečně důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky 10 000 Kč, protože dotazem u peněžního ústavu soud ověřil, že jediným disponentem výše specifikovaného účtu byl v rozhodné době žalovaný. Ve vztahu k běžnému účtu totiž nemohl soud vyjít z obvyklého závěru, že dohodnutý účet (jehož majitel/disponent by byl osobou odlišnou od osoby žalovaného) ve smlouvě je platebním místem, neboť dospěl k závěru, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 10 000 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky včetně odpovídajícího úroku z prodlení. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. ve spojení s předloženou postupní smlouvou a oznámením o postoupení pohledávek.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 011,60 Kč, přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.