Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 8. 5. 2024 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 16 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 8. 5. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 193,56 Kč, k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 500 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným dne 28. 2. 2024 uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovanému měla poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se měl úvěr zavázat splatit do 7. 5. 2024, což neměl učinit. Žalovaný se měl současně zavázat uhradit žalobkni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankcí ve výši 500 Kč. Žalovaný měl být v prodlení s úhradou 5 splátek, sankce má tudíž činit 2 500 Kč. Žalobkyni měl taktéž vzniknout nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí až do jeho úplného splacení. Žalobkyně jej však požaduje jen za dobu poskytnutí úvěru až do splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ve výši 14 000 Kč. Žalobkyně současně tvrdí, že úvěry poskytuje prostřednictvím webové stránky www.nazivnost.cz. Žalovaný neměl žalobkyni ničeho vrátit, žalobkyně se proto po žalovaném domáhá jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání původně dne 13. 3. 2025, které však bylo na základě žádosti žalovaného odročeno na 29. 4. 2025. Žalovaný se však k odročenému jednání dne 29. 4. 2025, byť bylo o jeho odročení řádně vyrozuměn dne 20. 3. 2025. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Na základě provedeného dokazování (dokument označený jako smlouva o podnikatelském úvěru č. [číslo], dále potvrzení o provedené platbě, výzva k plnění, zpráva banky ze dne 24.2.2025) bylo možné žalobě vyhovět pouze v rozsahu poskytnuté částky 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení požadovaného od 8. 5. 2024 do zaplacení. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření tvrzené smlouvy o podnikatelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 2. 2024, a to s ohledem na zvolený způsob uzavření smlouvy o úvěru, která by podléhala úpravě podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zvolený způsob elektronického uzavření tvrzené smlouvy nijak dostatečně negarantuje dostatečné ověření a autentizaci osoby žalovaného, nepostačuje doložení uzavření smlouvy o úvěru předložením dokumentu, který je podepsán prostřednictvím SMS verifikačního kódu, a to s i přihlédnutím k možné změnitelnosti takto podepsaného elektronického dokumentu. Připojený SMS kód nijak nedokládá, že od daného okamžiku nemohlo dojít ke změně smlouvy o úvěru (chybějící časové razítko), ostatně lze velmi snadno vytvořit v textovém editoru smlouvu o úvěru, kde lze uvést zcela jiné podmínky pro vrácení, jiné sankce a za tento text připojit text podpisu SMS kódu s libovolným číselným kódem. Žalobě však bylo možné vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., v řízení bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků bez právního důvodu, je tedy povinností žalovaného vydat oč se obohatil, což je částka 20 000 Kč a úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť uvedená částka byla zaslána na účet, jehož majitelem a disponentem byl v rozhodné době právě žalovaný. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, protože v řízení nebyl prokázán závazek žalovaného z titulu smlouvy o úvěru, tedy, že by bylo smluvní povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu a poplatek za poskytnutí úvěru, protože takové ujednání účastníků nebylo prokázáno.
4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 193,56 Kč, přičemž tato částka představuje 9,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 460 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 500 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 090 Kč ve výši 1 908,90 Kč.