Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 328,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 18 100,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 908,71 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 50 780,39 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem 15 % ročně z částky 50 021,62 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 363,49 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 648,81 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem 15 % ročně z částky 5 463,07 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky celkem 56 429,20 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněné nároky odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jiné reg. č. [číslo] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované jednak dne 14. 3. 2022 spotřebitelský úvěr č. [číslo], jednak dne 31. 1. 2022 úvěr č. [číslo]. Žalobkyně pak své požadavky blíže odůvodnila následujícím způsobem:a. na základě žádosti žalované ze dne 14. 3. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované revolvingový úvěr č. [číslo] se sjednaným úvěrovým rámcem (naposledy ve výši 50 000 Kč), který žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty a který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč (dále jen „úvěrová smlouva 1“). Před uzavřením úvěrové smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované, rovněž ověřila její náklady na bydlení, žalovaná byla rovněž lustrována v registru SOLUS nebo v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, načež právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy 1 s účinností ke dni 31. 8. 2023 odstoupila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena [právnická osoba]., která ji následně postoupila žalobkyni.b. Na základě žádosti žalované ze dne 31. 1. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr č. [číslo] ve výši 10 535 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 18,01 % ročně formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 568 Kč (dále jen „úvěrová smlouva 2“). Před uzavřením úvěrové smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované, rovněž ověřila její náklady na bydlení, žalovaná byla rovněž lustrována v registru SOLUS nebo v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, načež právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy 2 s účinností ke dni 31. 8. 2023 odstoupila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena [právnická osoba]., která ji následně postoupila žalobkyni.
2. Žalovaná se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 14. 4. 2026. Žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.
5. Dne 14. 3. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu 1, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč s tím, že částku 20 990 Kč žalovaná čerpala za účelem nákupu zboží/služby u [jméno FO] (ten byl rovněž zprostředkovatelem úvěru). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním, podniká v oblasti obchodu a služeb, její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 60 000 Kč s tím, že celkové náklady domácnosti jsou 7 000 Kč a finanční závazky činí 568 Kč (k tomu viz žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. [číslo] včetně specifických podmínek č. [číslo] a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy 1 provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a v registru CBCB, při posouzení úvěruschopnosti vycházela z celkových příjmů domácnosti žalované ve výši 60 000 Kč a z výdajů, které žalovaná uvedla a které poměřila statistickými údaji a aktuálními údaji o životních nákladech a údaji o normativních nákladech na bydlení, přičemž výdaje žalované stanovila na 7 000 Kč. Ověřila, že žalovaná má úvěry s celkovými splátkami ve výši 2 166 Kč (k tomu viz protokol o prověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 17 spisu).
7. Na základě úvěrové smlouvy 1 žalovaná čerpala za období od 30. 3. 2022 do 20. 3. 2023 částku celkem 75 236,91 Kč, na svůj dluh z této smlouvy uhradila za dobu od 13. 4. 2022 do 12. 6. 2023 částku celkem 39 627 Kč (k tomu viz transakční historie v elektronickém spisu CEPR).
8. Dne 31. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu 2, na jejímž základě žalovaná čerpala za účelem nákupu výpočetní techniky úvěr ve výši 10 535 Kč (zprostředkovatelem úvěru byla společnost [právnická osoba].). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním, je podnikatelkou, její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, celkový příjem domácnosti je 60 000 Kč s tím, že celkové náklady domácnosti jsou 2 600 Kč a finanční závazky činí 5 600 Kč (k tomu viz žádost/smlouva o klasickém úvěru č. [číslo] v elektronickém spisu CEPR).
9. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy 2 provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, při posouzení úvěruschopnosti vycházela z celkových příjmů domácnosti žalované ve výši 60 000 Kč a z výdajů, které žalovaná uvedla a které poměřila statistickými údaji a aktuálními údaji o životních nákladech a údaji o normativních nákladech na bydlení, přičemž výdaje žalované stanovila na 4 041 Kč. Ověřila, že žalovaná má úvěry s celkovými splátkami ve výši 8 600 Kč (k tomu viz protokol o prověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 18 spisu).
10. Na základě úvěrové smlouvy 2 žalovaná čerpala dne 1. 2. 2022 částku 10 535 Kč, na svůj dluh z této smlouvy uhradila za dobu od 8. 3. 2022 do 12. 6. 2023 částku celkem 7 816 Kč (k tomu viz transakční historie v elektronickém spisu CEPR).
11. Pohledávky za žalovanou z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni (k tomu viz notářský zápis – souhlasné prohlášení postoupení pohledávek včetně příloh, smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek, přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny a včetně dohody o úplatě, dále oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2024 včetně podacího lístku, to vše v elektronickém spisu CEPR).
12. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.
13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv 1 a 2 (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
17. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. K posledně citovanému zákonnému ustanovení nutno doplnit, že judikatura obecných soudů dovodila, že aplikace ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ i ve znění účinném do 28. 5. 2022 působí absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.
20. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávky za žalovanou z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).
21. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., které byly zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).
22. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti nikterak neověřovala příjmovou stránku žalované, rovněž pak neověřovala ani její pravidelné a nezbytné výdaje jako např. výdaje na bydlení (i bydlení tzv. ve vlastním je spojeno s náklady na vodné, stočné, sdružené služby dodávky elektřiny nebo plynu). Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila dosavadní dluhové zatížení žalované, pouze jen z toho však nemohla důvodně usuzovat na to, že žalovaná je skutečně úvěruschopná. Má-li být totiž zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné jak bez reálného zjištění pravidelných příjmů spotřebitele, tak i jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou bezesporu zmíněné náklady na bydlení. Výše poskytnutých úvěrů a sjednaných měsíčních splátek není rozhodující, neboť i při nižších úvěrech může dojít k nežádoucímu zadlužení spotřebitele v důsledku sjednaných poplatků spojených s poskytnutým úvěrem, a to zvláště při kumulaci několika spotřebitelských úvěrů. Soud tedy po právní stránce uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrových smluv 1 a 2 řádně neposoudila, v důsledku čehož soud obě úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).
23. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně obě úvěrové smlouvy uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelské úvěry poskytla, právo pouze na vrácení poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši celkem 85 771,91 Kč, přičemž žalovaná na své dluhy z úvěrových smluv uhradila celkem 47 443 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 38 328,91 Kč.
24. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrových smluv 1 a 2 nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tyto smlouvy, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistin úvěrů, v důsledku čehož se žalovaná dosud nemohla ocitnout v prodlení.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly [pro úplnost nutno dodat, že při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. [spisová značka]), přičemž žalobkyně se po žalované domáhala, k datu vyhlášení rozsudku, zaplacení částky celkem 104 669,76 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 38 328,91 Kč, její úspěch ve věci tak činí 36,62 %, úspěch žalované pak 63,38 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalované je tedy 26,76 %].
26. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k pasivitě žalované v řízení nemohl soud splatnost zůstatku jistin úvěrů stanovit dle kritérií v § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 ZoSÚ.