Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 215 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbylé části, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 111 245 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 389,45 Kč od 1. 10. 2024 do 9. 5. 2025, úrokem 12,75 % ročně z pohledávky 173 918 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 695,40 Kč od 15. 10. 2024 do 9. 5. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 175 648 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 177 460 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 14. 6. 2024 úvěrovou smlouvu č. [číslo] (dále jen „úvěrová smlouva“), jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně a na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na nákup zboží u prodejce úvěr ve výši 165 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 22,342634 % ročně vrátit žalobkyni v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 895 Kč splatných vždy do 12. dne v kalendářním měsíci; celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 327 180 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy jím sdělené údaje o jeho poměrech ověřila lustrací žalovaného v registru NRKI, SOLUS, dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně v souladu s bodem odd. 8 úvěrových podmínek úvěr ke dni 30. 9. 2024 zesplatnila a výzvou z téhož dne, zaslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, žalovaného vyzvala k zaplacení celého úvěru. K tomu žalobkyně doplnila, že žalovaný na její pohledávku ničeho neuhradil, a to ani navzdory předžalobní výzvě, ničeho. Žalobkyně v řízení požadovala po žalovaném zaplacení- nesplacené jistiny ve výši 162 233 Kč;- dlužných splátek do dne zesplatnění ve výši 11 685 Kč;- smluvního úroku od data splatnosti poslední splátky před zesplatněním do data ukončení smlouvy ve výši 1 812 Kč;- poplatků ve výši 1 000 Kč za celkem dvě upomínky odeslané žalovanému v souvislosti s jeho prodlením se splácením (s odkazem na bod 5. úvěrové smlouvy a bod odd. 7 úvěrových podmínek, který stanoví za upomínku částku 500 Kč);- nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč (odůvodněné částkou 300 Kč za měsíc vymáhání a částkou 130 Kč za výzvu k úhradě formou doporučeného psaní s tím, že se jedná o vypočtenou poměrnou část nákladů žalobkyně na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provoz a na systém správy pohledávek);- smluvního úroku (z nesplacené jistiny a dlužných splátek) ve výši 17 389,45 Kč kapitalizovaného za období od 1. 10. 2024 do 9. 5. 2025;- úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 173 918 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení;- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 695,40 Kč kapitalizovaného za období od 15. 10. 2024 do 9. 5. 2025 (tedy ode dne následujícího po dni splatnosti stanovené ve výzvě k zaplacení celého úvěru do dne sepisu žaloby) a konečně- zákonného úroku z prodlení z částky 175 648 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.
3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 12. 2025. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.
5. Dne 14. 6. 2024 uzavřeli žalobkyně a žalovaný úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 165 000 Kč za účelem koupě zboží „[číslo] “ prodávaného společností [právnická osoba], která byla zároveň zprostředkovatelem úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 22,342634 % ročně v celkem 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 895 Kč splatných vždy do 12. dne v kalendářním měsíci s tím, že první splátka je splatná do 12. 7. 2024, poslední do 12. 6. 2031 a RPSN činí 24,80 %. Žalobkyně v úvěrové smlouvě upozornila žalovaného, že v případě prodlení se zaplacením splátky mu naúčtuje – mimo jiné – účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky, splátkový kalendář a matriční list, přičemž žalobkyně seznámila žalovaného, což žalovaný stvrdil svým podpisem, že je oprávněna v případě porušení úvěrové smlouvy úvěr dle podkapitoly 8.2 úvěrových podmínek zesplatnit (k tomu viz úvěrová smlouva a splátkový kalendář v elektronickém spisu CEPR).
6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil, že je svobodný, vyživuje jedno dítě, bydlí u rodičů, jeho příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. je 35 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje domácnosti na bydlení činí 9 500 Kč, na splátky všech úvěrů domácnosti činí 5 500 Kč s tím, že ostatní pravidelné měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši 3 500 Kč. V registru NRKI (Nebankovní registr klientských informací) byly u žalovaného evidovány dva existující splátkové úvěry s výší měsíčních splátek celkem 6 818 Kč, ve kterých se žalovaný v období od ledna do března 2024 ocitl v prodlení s úhradou splátek, přičemž žalovanému zbývalo k doplacení úvěru celkem 99, resp. 81 měsíčních splátek. Dále v registru NRKI byly dvě odmítnuté žádosti žalovaného o osobní úvěr, první ze dne 9. 4. 2024, ve které žalovaný žádal o úvěr ve výši 150 000 Kč, druhá ze dne 26. 4. 2024, v níž žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč (k tomu viz matriční list žalovaného na č. l. 13 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného na č. l. 17, úvěrová zpráva na č. l. 14-16).
7. Žalovaný neuhradil byť jen jedinou splátku (k tomu viz saldokonto úvěrové smlouvy v elektronickém spisu CEPR).
8. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.
9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).
10. Podle § 2 odst. 3 ZoSÚ vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem (písm. a), poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (písm. b), nebo konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (písm. c).
11. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně coby podnikatel a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o vázaném spotřebitelském úvěru [§ 2 odst. 3 písm. b) a c) ZoSÚ]. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel vázaného spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).
16. Soud provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti vycházela pouze z údajů jí sdělených žalovaným a z provedené lustrace žalovaného v NRKI, SOLUS a dále pak z údajů z centrální evidence exekucí nebo z insolvenčního rejstříku. Žalobkyně však nikterak neověřovala žalovaným tvrzený příjem ze zaměstnání a jím tvrzené měsíční výdaje, v důsledku čehož nemohla žalobkyně své zákonné povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného dostát. Lustrace žalovaného v registru NRKI nebo SOLUS tento deficit nemohla zhojit, protože tyto databáze (k tomu viz znění § 86 odst. 1 ZoSÚ) jsou jen podpůrným (a sekundárním) zdrojem informací o úvěruschopnosti spotřebitele. Dále je nutné v této souvislosti poukázat na to, že dle úvěrové zprávy z NRKI byly v období krátce předcházejícím dni uzavření úvěrové smlouvy dvě žádosti žalovaného o osobní úvěr odmítnuty, což mělo vést žalobkyni k tomu, aby se úvěruschopností žalovaného detailněji zabývala. Rovněž lze poukázat na doplnění žaloby ze dne 16. 9. 2025, který obsahuje printscreen ze systému kontrol žalobkyně zachycující informaci, že součet splátek žalovaného u žalobkyně a na dalších úvěrech v NRKI činí 10 532 Kč. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, v důsledku čehož soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.). To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která se žalobkyní úvěrovou smlouvu uzavřela a které žalobkyně vázaný spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ).
17. Soud však musel v tomto ohledu uvážit, že účelem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ je ochrana spotřebitele, který se v důsledku aplikace tohoto ustanovení nesmí ocitnou v horším právním nebo faktickém postavení, než by byl, pokud by původní závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nadále trval. Podle původní dohody o způsobu splácení vyplývající z úvěrové smlouvy měl přitom žalovaný poskytnutý vázaný spotřebitelský úvěr (včetně smluvního úroku) vracet žalobkyni formou splátek až do 12. 6. 2031 s tím, že k datu rozhodnutí soudu by žalovaný, splácel-li by dle původní dohody splátky řádně a včas, zaplatil žalobkyni celkem 66 215 Kč. Podle názoru soudu by bylo v rozporu se smyslem a účelem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, kdy by žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni celou dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, nehledě na to, že by z takového rozhodnutí mohla žalobkyně, která absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zavinila, nakonec profitovat v tom smyslu, že by se jí dostalo zpět finančních prostředků (daleko) dříve než dle původní dohody o splácení úvěru dle úvěrové smlouvy.
18. S ohledem na shora odůvodněné soud žalobě vyhověl pouze co do částky 66 215 Kč; co se týká zbylé, dosud nesplacené, jistiny poskytnutého úvěru ve výši 98 785 Kč soud žalobu pro předčasnost zamítl (v této souvislosti nutno dodat, že toto rozhodnutí ve vztahu k nároku žalobkyně na vrácení zbylé výše jistiny spotřebitelského úvěru netvoří překážku věci rozhodnuté).
19. Jde-li pak o zbylé žalobkyní uplatněné nároky, které byly opřeny o úvěrovou smlouvu, příp. o § 122 ZoSÚ, soud žalobu v této části pro nedůvodnost zamítl, protože v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně právo pouze na vrácení (v projednávané věci pouze části) jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru. Ve vztahu k nároku na zákonný úrok z prodlení soud pak odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.
20. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení nemohl soud splatnost části jistiny úvěru stanovit dle kritérií v § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 ZoSÚ.