Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 500 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 500 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 655 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované straně uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou stranou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované straně poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná strana se zavázala úvěr ve splátkách vrátit. Tento závazek žalovaná strana nesplnila. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny v částce 20 000 Kč, a dále též zákonných úroků z prodlení a částky 1 000 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to nákladů upomínání.
2. Žalobkyně vyjádřila v návrhu ve věci samé souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná strana, ač řádně obeslána, na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nijak nereagovala, ač byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat její souhlas. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených důkazů, ač byla žaloba částečně zamítnuta, v souladu s právním názorem vyjádřeným Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 2440/2019 a Nejvyšším soudem ČR sp. zn. 29 Cdo 543/2008.
3. Soud vycházel z žalobkyní předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované straně úvěr částky 20 000 Kč, žalovaná strana se jej zavázala splatit v měsíčních splátkách stanovených na základě rozpisu žalobkyně. Dlužníku byl úvěr poskytnut bezhotovostní platbou na účet.
4. Soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalované straně částku 20 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet ve splátkách, dostala se však do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila.
5. Právní poměry účastníků se řídí § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
7. V této věci bylo prokázáno, že žalovaná strana uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru do částky 20 000 Kč. Soud shledal platným i ujednání o smluvní pokutě 500 Kč za upomínku pro prodlení, platně sjednanou podle čl. 5.4 smlouvy o úvěru. Soud uložil žalované straně povinnost uhradit dlužnou jistinu v celé uplatněné částce, kterýžto nárok je v souladu s hmotným právem podle § 2390 OZ. Tato částka je součtem dlužné jistiny 20 000 Kč a dlužné smluvní pokuty za první upomínku dle smlouvy v částce 500 Kč. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení stanoveného v částce dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. V odstavci II. výroku ovšem jako neplatné shledal jednání žalobkyně, kterým opakovaně upomínala dlužníka k úhradě dlužné částky, neboť takový postup je neúčelný a proti dobrým mravům, neboť výlučně dle libovůle věřitele podle četnosti jeho jednostranného upomínání vytváří další quasi pohledávky za dlužníkem. Proto žalobu co do částky 500 Kč pro následující upomínku zamítl. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, takovýmto způsobem obcházela zákon a takto navyšovala své profity ze smlouvy o úvěru bez spravedlivého důvodu.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celé uplatněné částce, neboť poměr jejího neúspěchu byl poměrně nepatrný. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč, a podle § 14b advokátního tarifu odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby (3 x 400 Kč ve znění účinném ke dni vyhotovení daného úkonu), paušální náhrady hotových výdajů spojených se 3 úkony právní služby (á 100 Kč) a 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je jednoznačně formulářovou žalobou obdobné struktury, druhu nároků a opírající se o stejná ustanovení právních předpisů jako v jiných řízeních téže žalobkyně. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky.