Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 38.546,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 10.4.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobce žádal na žalovaném zaplacení 9 670,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 10.4.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 459,27 Kč do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 6. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 48 216,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 10.4.2024 do zaplacení, z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž měl věřitel ([Anonymizováno].) poskytnout žalovanému 10.000,-- Kč, které nesplácel řádně, a dluží tak vedle této jistiny i úvěrový úrok. Žalobce, jemuž byla pohledávka věřitelem postoupena, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.
2. Žalobce alternativně navrhl posouzení věci podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení.
3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud postup podle § 115a o. s. ř. na základě postoje žalobce sám navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel.
4. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. Věřitel poskytl žalovanému nejpozději dne 18.12.2023 částku 38.546,-- Kč (doklady o vyplacení 4 plateb ve výši 4.273,-- Kč, 17.12.2023; 9.000,-- Kč, 14.11.2023; 21.000,-- Kč, 15.11.2023 a 4.273,-- Kč, 18.12.2023, číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 27-30, tj.). Tuto částku žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval.Právní posouzení5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).6. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že věřitel poskytl žalovanému žalovanou jistinu. Žalobce se opíral o listinu, kterou nazýval „smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovaným, jehož uskutečnění však neprokázal, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byl žalobcem označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobce opírá svůj nárok, nebylo prokázáno.8. Z hlediska výsledku by řízení dopadlo stejně, i kdyby soud považoval existenci smlouvy za prokázanou, neboť žalobce neprokazoval vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před rozhodnutím poskytnutí úvěru.9. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému celkem 38.546,-- Kč, které žalovaný nevrátil, a žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby k vrácení peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I.).10. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť žalobce neprokázal uzavření smlouvy, o níž tyto nároky opíral (výrok II.).11. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek 1.929,-- Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, náleží odměna 500,-- Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100,-- Kč za jeden úkon celkem ve výši 3 krát 600,-- Kč, tj. 1.800,-- Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 1.929,-- Kč je 4.107,-- Kč, přičemž čistý úspěch žalobce činí 59,88%, a tedy 0,5988 krát 2.252,-- Kč činí 2 459,27 Kč , které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.)12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.