Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 12.3.2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení 12 225 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalované zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 290 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne 14.4.2025 žalobkyně domáhala na žalované zaplacení: a) 21 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 21 300 Kč od 12.3.2024 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a b) 5 925 Kč. Uvedla, že žalobkyně s žalovanou prostřednictvím webového portálu žalobkyně (www.[Anonymizováno].cz) uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejím základě pak žalobkyně odeslala žalované dne 3.1.2024 částku 15 000 Kč a žalovaná do podání žaloby ničeho nezaplatila a podle žalobkyně stále dluží žalovanou částku tvořenou sankčními platbami. Žalobkyně alternativně navrhla posouzení věci podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení (č.l. 31).
2. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že měla být mezi účastníky uzavřena tato smlouva. Její obsah koresponduje s tvrzeními žalobkyně shora (RPSN 740%). Nicméně smlouva není žalovanou podepsána, podle žalobkyně mělo k jejímu uzavření dojít elektronickou cestou, avšak předložený dokument opatřený elektronickým podpisem nenese ověření integrity. Žalobkyně převedla žalované dne 3.1. 2024 částku 15 000 Kč (č.l. 31). Úvěruschopnost věřitel neověřoval způsobem, který by žalobkyně mohla doložit (č.l. 25).
3. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).
4. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).
5. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žalobkyně sice popsala způsob uzavření smlouvy, nicméně podstatou problému je to, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná skutečně uzavřela smlouvu s obsahem, jak jej tvrdí žalobkyně. To, že by žalovaná uzavřela právě tu smlouvu, kterou pak žalobkyně předložila soudu, prokázáno není. Soudu nebylo doloženo, zda, resp. jaké znění smlouvy žalovaná odsouhlasila. Tvrzený vztah byl založen na lichevním schématu, o čemž svědčí nevůle doložit prověření úvěruschopnosti, výše RPSN, výše celé sady účtovaných poplatků, kdy každý z těchto prvků by postačoval ke konstatování neplatnosti úvěrové smlouvy. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu, žalovaná tak je povinna tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit i úrok z prodlení na základě § 1970 občanského zákoníku ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od marného uplynutí lhůty k vrácení poskytnutých prostředků od zaplacení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně paušálních nákladů uplatnění pohledávky požadovaných v rozporu s § 3 nař. č. 351/2013 Sb. v nepodnikatelském vztahu (výrok II.).
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, (dále „o. s. ř.“), žalobkyně měla ve věci celkový úspěch z 10 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek ve výši 1 089 Kč a náklady na tři účtované prvotní úkony právní služby (příprava s převzetím věci, předžalobní výzva, podání návrhu), za něž dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „a.t.“, náleží odměna 400 Kč za jeden úkon (tarifní hodnota určená jistinou), a paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč za 1 úkon; celkem jde o náhradu ve výši 1 500 Kč. Náhrada nákladů, po přičtení 21% DPH, tj. 315 Kč což se soudním poplatkem 1 089 Kč činí celkem 2 904 Kč, z nichž 10% činí 290 Kč, které je žalovaná podle § 149 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III.).
7. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.