12 C 92/2026

Odůvodnění

1. Žalobou soudu doručenou dne 28.4.2026 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému jí zaplatit částku 70 070 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70 070 Kč od 26.10.2025 do zaplacení a 18 738,70 Kč na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 17.8.2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 43 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 25.10.2025. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 30 100 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložilo 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 30 100 Kč, smluvní pokuty 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 43 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů [právnická osoba]. K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobkyně služeb společnosti [právnická osoba]., která disponuje licencí AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Výpis o ověření bankovního účtu žalovaného žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo [tel. číslo] účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 17.8.2025 na bankovní účet č. [č. účtu]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od společnosti [právnická osoba], případně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 21.4.2026. Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl důkazy předkládanými listinami. Uzavření smluvního vztahu dokládá žalobkyně Smlouvou o podnikatelském úvěru. Poskytnutí úvěru dokládá výpisem z bankovního účtu či potvrzením o provedené platbě od [právnická osoba] zajišťující platební styk na základě licence od ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 5 530 Kč je celkem 70 070 Kč, nejpozději splatných dne 25.10.2025. Předžalobní výzva byla zaslána 21.4.2026. K výzvě soudu žalobkyně žalobní tvrzení nedoplnila a ani nenavrhla důkazy.

2. Proti soudem vydanému elektronickému platebnímu rozkazu byl žalovaným podán odpor, nárok žalovaný neuznal co do důvodu a výše, kdy namítá zejména neplatnost a nepřiměřenost smluvních ujednání, rozpor ujednání s dobrými mravy, zneužití tísně, nepřiměřenost sankcí a poplatků, skutečnost, že úvěr nebyl fakticky podnikatelský, a to že na adrese v žalobě [adresa], nikdy nebydlel. Následně k výzvě soudu doplnil, že se z jeho strany nejednalo o úvěr sjednaný za účelem podnikání. Žalovaný je téměř deset let zaměstnancem s pravidelným příjmem ze zaměstnání, měl sice přidělené ˇICO, ale fakticky nikdy nepodnikal, neměl z podnikání žádné příjmy a nepodával daňová přiznání jako osoba samostatně výdělečně činná, protože podnikatelskou činnost nevykonával. Finanční prostředky z úvěru nebyly použity na podnikání ani na pořízení majetku souvisejícího s podnikáním. Použity byly na úhradu běžných osobních výdajů a dřívějších závazků. Žalobkyně nepožadovala doložení skutečného výkonu podnikatelské činnosti, nepožadovala daňová přiznání, účetní doklady, přehledy příjmů z podnikání ani jiné dokumenty prokazující, že úvěr souvisí s podnikáním nebo bude použit k podnikání. Žalovaný namítal i nepřiměřenost smluvních podmínek, konkrétně 1%ní denní poplatek a smluvní pokuty a další sankční ujednání, které dohromady vedly k tomu, že za úvěr 43 000 Kč vznikla žalobkyni požadavek na zaplacení více než 100 000 Kč, přestože žalovaný zaplatil přibližně 20 000 Kč. Smluvní ujednání jsou podle žalovaného nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy se žalovaný nacházel ve složité finanční situaci, kdy jeho insolvenční řízení bylo pravomocně ukončeno k 16.10.2024, tj. 10 měsíců před uzavřením předmětné smlouvy. Úvěr žalovaný sjednával na úhradu běžných životních výdajů. Žalobkyně podle něj měla věnoval zvýšenou pozornost tomu, zda skutečně podniká a zda tak jde o podnikatelský účel úvěru. Žalovaný se od počátku snažil situaci řešit, část úvěru uhradil. Nerozporuje nárok pro to, že by odmítal plnit své závazky, ale protože nesouhlasí se výší uplatněného nároku a s platností některých smluvních ujednání.

3. Z nepodepsaného textu smlouvy o podnikatelském úvěru, kdy podpisem žalovaného má být kód SMS verifikace: 8900, bylo zjištěno, že se v něm žalobkyně jako věřitel měla 17.8.2025 měla dohodnout se žalovaným jako klientem na poskytnutí částky 43 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného č. [č. účtu], žalovaný se měl zavázat zaplatit věřiteli v souvislosti s úvěrem poplatek 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. od poskytnutí do splacení, úvěr měl trvat 70 dní ode dne jeho čerpání. Konečná splatnost úvěru byla uvedena 25.10.2025. Žalobkyně měla splnit závazek poskytnout úvěr již poukázáním peněz bezhotovostním převodem na účet žalovaného, tj. ke dni odepsání částky. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peníze včetně poplatků za poskytnutí úvěru a příslušenství, a to v pěti splátkách po 14 620 Kč k datům 30.8.2025, 13.9.2025, 27.9.2025, 11.10.2025 a 25.10.2025. Poplatek 1 % trvá do 90 dnů prodlení, od 91. dne je účtován ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Při prodlení s úhradou úvěru je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a úroky z prodlení, a to ve výši 0,5 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny do 90 dnů ode dne konečné splatnosti úvěru včetně a ve výši 0,02 % denně při delším prodlení. Podle smlouvy mohl být úvěr prodloužen opakovaně automaticky, pokud by žalovaný nebyl v prodlení s úhradou úvěru a zaplatil částku poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k nejbližší následující splátce úvěru, pokud by v prodlení byl, pak by musel uhradit poplatek za poskytnutí úvěru za celou dosavadní dobu čerpání úvěru včetně poplatku k nejbližší následující splátce úvěru i jistinu úvěru po splatnosti i smluvní pokutu, tím se splatnost každé neuhrazené splátky úvěru a den konečné splatnosti úvěru automaticky odloží o 14 dnů. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy se žalobkyní v tomto znění.

4. Žalovaný má živnostenské oprávnění od 2.3.2016 na neurčito, je zapsán v živnostenském rejstříku. Z potvrzení [Anonymizováno].[právnická osoba]., IČ [IČO] soud zjistil, že dne 17.8.2025 v 9:18 hodin odešlo z účtu žalobkyně 43 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Žalobkyně předložila jakousi co do původu nepřezkoumatelnou platební informaci k bankovní identitě žalovaného.

5. Z předžalobní výzvy a z potvrzení o podání doporučené zásilky bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzýván doporučeným dopisem zaslaným 21.4.2026 k úhradě částky 121 559,60 Kč do tří dnů s tím, že jinak bude ve věci probíhat soudní a následně exekuční řízení.

6. Ze zprávy [právnická osoba]. bylo zjištěno, že dne 17.8.2025 byla na účet žalovaného připsána částka 43 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Žalovaný předložil výpis z insolvenčního rejstříku, kdy jeho insolvenční řízení pravomocně skončilo k 16.10.2024.

7. Žalovaný předložil výpisy ze svého bankovního účtu o úhradě celkem částky 20 480,13 Kč na účet číslo [č. účtu], který je účtem určeným žalobkyní u [Anonymizováno], a.s. ke splácení úvěru dlužníky vůči žalobkyni na jejích webových stránkách www.[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Konkrétně se jednalo o částky 8 000,13 Kč zaplacených dne 15.8.2025, 4 500 Kč zaplacených dne 1.9.2025, 1 022 Kč zaplacených dne 30.9.2025, 858 Kč zaplacených dne 1.10.2025, 570 Kč zaplacených dne 20.10.2025, 5 530 Kč zaplacených 4.11.2025. Žalovaný poté popsal a provedl kroky, které činí ve svém mobilním telefonu na webových stránkách www.[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kde se přihlásil telefonním číslem [tel. číslo], na mobil mu přišel kód 6400, vyskočila pohledávka ve výši 121 929,40 Kč a QR kód k zaplacení, z něhož čtečkou bylo zjištěno číslo účtu pro zaplacení [č. účtu].

8. Žalovaný u jednání dopnul, že si úvěr od žalobkyně bral nikoli na podnikání, ale na své tehdejší závazky, které jsem měl po insolvenci ke svým přátelům, když insolvenci doplatil předčasně právě z těchto zdrojů od přátel, šlo o půjčky na 23 000 Kč a 27 000 Kč, a musel jim to vrátit, dále jsem úvěr čerpal i na své běžné potřeby. Finanční situace žalovaného byla špatná. Po dobu insolvence pobíral výplatu sníženou o povinné insolvenční platby. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost k dceři [právnická osoba], narozené [datum], s níž žije společně s přítelkyní, což je její matka, a synem přítelkyně z jejího předchozího vztahu ve společné domácnosti. Rodina bydlí v rodinném domě partnerky, ta byla na mateřské dovolené tři roky. V té době měl žalovaný příjem 28 000 Kč čistého za zaměstnání, teď se blíží k 30 000 Kč měsíčně. Fakticky žalovaný úvěr neměl na podnikání. Když si bral úvěr, neuvědomoval si, že splátka 14 620 Kč měsíčně je vysoká, ani jaká je výše sankcí, když by to nemohl splácet. Na společnou domácnost žalovaný přispívá 23 000 Kč měsíčně a z toho se platí telefony, bydlení, strava a další výdaje. Žalobkyni žalovaný při sjednávání úvěru poskytl pouze kopie občanského průkazu, výpisy ze svého běžného účtu, nic jiného. Nechtěli nic k živnosti ani daňové přiznání, žalovaný sice IČO měl, ale nepodnikal jsem, neměl příjmy a povinnost daňové přiznání podávat, a tak by ho nedoložil. Partnerka má syna z předchozího vztahu, na kterého jeho otec léta neposílá výživné, a tak i když k němu nemá žalovaný vyživovací povinnost, fakticky se všechny jeho potřeby platí ze společných peněz. Pokud bych měl žalovaný splácet, mohl by po maximálně po 2 000 Kč měsíčně, má totiž další závazky a úvěry, konkrétně vůči Feratum po 3 000 Kč měsíčně, kdy zbývá doplatit 30 000 Kč a vůči Ofin ve výši 2 000 Kč měsíčně na zbývajících 30 000 Kč, to platím mimo náklady společné domácnosti a ze svého zbývajícího platbu platím i dopravu do zaměstnání 1 500 Kč měsíčně. Na bydlení se splácí úvěr na dům 6 000 Kč měsíčně, energie asi 3 000 Kč měsíčně, 4 000 Kč na telefony, internet a televizi měsíčně, přítelkyně má příjem asi 25 000 Kč čistého měsíčně. Na sezónu se spoří na dřevo, které stojí na rok 20 000 Kč. Na rodinné vozidlo se platí 7 000 Kč roční pojistka.

9. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že k 22.7.2025 měl čistý příjem ve výši 34 062 Kč, k 27.3.2025 ve výši 30 906 Kč, za únor 2025 měl příjem ve výši 30 906 Kč, za červen 2026 ve výši 34 086 Kč.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele (§ 1968 občanského zákoníku). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 občanského zákoníku). Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda (§ 2048 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud podle § 2051 občanského zákoníku na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Podle § 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.. Bezdůvodně se podle odstavce druhého téhož ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalobkyně poukázala žalovanému jakožto podnikateli na jeho účet částku 43 000 Kč a to prostřednictvím [právnická osoba] po uzavření smlouvy o úvěru, jak je uvedena pod bodem 3. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým identifikačním číslem (IČO), místem podnikání, konkrétní účel úvěru vyjma označení „podnikatelský“ nebyl uveden. Jediná souvislost s podnikáním žalovaného tedy vyplývá z označení žalovaného jeho identifikačním číslem a sídlem a z označení smlouvy jako podnikatelský úvěr. Že by proběhlo u žalovaného nějaké prověřování charakteru úvěru jako podnikatelského, tj. určeného na podnikání žalovaného, nebylo ani tvrzeno, ačkoli soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a prokázání takto doplněných tvrzení, kdy zároveň poučil žalobkyni i o následcích nečinnosti při nevyhovění výzvě. podle § 118a občanského soudního řádu s poučením o následcích nečinnosti. Výše poskytnutého úvěru byla 43 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru byl uveden 1 % denně z čerpané částky, úvěr byl poskytnut na 70 dní s konečnou splatností 25.10.2025, splácet měl žalovaný v pěti splátkách po 14 620 Kč, poplatek tak představoval 30 100 Kč. Žalovaný uhradil celkem 20 480,13 Kč. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by zkoumala příjem žalovaného a jeho závazky.

12. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 1968 a násl. § 2048 a násl., § 2991 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k závěru, že byla žaloba podána důvodně pouze částečně. Žalobkyně sice prokázala své tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru, který byl označen jako podnikatelský, se všemi jejími tvrzenými parametry, a bylo prokázáno i poskytnutí částky 43 000 Kč žalovanému dne 17.8.2025 na jeho účet. Ovšem podnikatelský úvěr nestačí prokazovat jen tím, že je ve smlouvě uvedeno, že je podnikatelský společně s IČO žalovaného a místem jeho podnikání. Žalobkyně byla vyzvána, aby prokázala podnikatelský účel úvěru a uvedla, jak zkoumala, že jde právě o podnikání žalovaného, na které úvěr potřebuje. Žalobkyně na výzvu nereagovala, v této souvislosti byla vyzvána i k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pro případ, že by nebyl prokázán podnikatelský účel úvěru, i zde žalobkyně této části výzvy nereagovala. Zde se soud opírá o aktuální judikaturu Nejvyššího soudu potvrzovanou i v rozhodnutích odvolacího soudu ve vztahu k rozhodnutím Okresního soudu v Chrudimi. Žalobkyně je profesionál a měla se zabývat účelovostí úvěru žalovaného pro podnikání. Pokud by byla alespoň průměrně opatrná, zjistila by, že žalovaný je zaměstnaný a nepodává daňová přiznání. Takto ovšem zůstalo označení úvěru jako podnikatelský pouze formálním označením bez obsahu, kdy naopak z tohoto se podává, že účelem bylo obejít zvýšené požadavky na zkoumání u úvěrů spotřebitelských. Proto je třeba na smlouvu nahlížet jako na spotřebitelský úvěr, u kterého nebyly splněny podmínky § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.. Při neověření úvěruschopnosti žalovaného či poskytnutí úvěru při pochybnostech o úvěruschopnosti spotřebitele je nutno hodnotit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Takovýto vztah mezi účastníky pak podléhá režimu tzv. bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Nad rámec tohoto soud uvádí, že i kdyby bylo prokázáno, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a že úvěr byl poskytnut v situaci, kde nebyly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, parametry smlouvy by byly pro spotřebitele takové, že by smlouva byla v rozporu s dobrými mravy a ochranou spotřebitele. I v takovém případě by soud na smlouvu pohlížel jako na absolutně neplatnou, neboť si lze jen těžko představit, že by žalobkyně smlouvu uzavřela bez těch parametrů smlouvy, které jsou v rozporu s dobrými mravy (smluvní úroky označené jako poplatek za poskytnutí úvěru). Soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku pouze ve výši rozdílu mezi žalobkyní poskytnutou částkou žalovanému 43 000 Kč a částkou žalovaným žalobkyni uhrazenou ve výši 20 480,13 Kč, tedy částku 22 519,87 Kč, tuto pak uložil žalovanému splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k 20.dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, kdy poslední splátka bude ve výši 519,87 Kč. Soud postupoval podle zákona o spotřebitelském úvěru a stanovil povinnost vrátit dosud nevrácených 22 519,87 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného, kdy dojde k úhradě do jednoho roku. Co do zbývající žalované částky 49 589,87 Kč a žalovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 70 070 Kč od 26.10.2025 do zaplacení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, zde soud odkazuje na předchozí odůvodnění.12. Procesně úspěšnější žalovaný nepožadoval přiznání náhrady nákladů řízení, soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.