Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku 10.000 Kč.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6.338,15 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16.338,15 Kč od 30.11.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 506 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16.338,15 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]. dne 14. 11. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím webových stránek www.[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], na nichž se žalovaný zaregistroval se zadáním svých osobních údajů a zaslal žádost o konkrétní úvěr. Žalovaný zadal rovněž číslo svého průkazu totožnosti. Žalovaný podepsal smlouvu SMS kódem, který mu byl zaslán na sdělené telefonní číslo. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 11. 2023 úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy uhradit poplatek za sjednání úvěru 6.338,15 Kč. Celkem měl tedy zaplatit 16.338,15 Kč do 29. 11. 2024. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nezaplatil ničeho. Pro případ, že soud posoudí smlouvu jako neplatnou, žádala žalobkyně, aby bylo žalovanému uloženo vrátit jistinu jakožto bezdůvodné obohacení.
2. Soud vyzval žalobkyni, aby doložila, z jakých konkrétních skutečností bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně ponechala tuto výzvu bez reakce.
3. Žalovaný se k žalobě přes její řádné doručení a výzvu soudu nevyjádřil, na svou obranu tak nic neuvedl. Nevyjádřil nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 13. 11. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr vrátí do 29. 11. 2024, a to spolu s poplatkem za sjednání úvěru 6.338,15 Kč, ve dvanácti měsíčních splátkách po 1.421 Kč. RPSN úvěru činilo 169,60%. Žalovaný smlouvu podepsal PIN kódem uvedeným na poslední straně smlouvy.
5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 13. 11. 2023 byla zaslána částka 10.000 Kč na účet číslo [č. účtu]. Ze sdělení [právnická osoba]. soud zjistil, že tento účet patří žalovanému. Banka rovněž potvrdila, že na tento účet byla dne 14. 11. 2023 připsána částka 10.000 Kč .
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 02.10.2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. postoupila pohledávku žalobkyni.
7. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky společně se zasláním předžalobní výzvy, a to přípisem ze dne 16. 10. 2025.
8. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 1970, 1895 odst. 1, 2395 a 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 86 odst. 1 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k těmto závěrům: mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 13. 11. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel na svůj bankovní účet částku 10.000 Kč. Povinností poskytovatelky úvěru bylo dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. před uzavřením smlouvy řádně posoudit schopnost žalovaného takový úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, případně jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr má být pokynut jedině tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. V opačném případě je smlouva neplatná. Žalobkyně však k výzvě soudu nedoložila, že by této své povinnosti dostála, soud tak uzavřenou smlouvu hodnotí jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
9. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, neboť žalovaný obdržel danou částku bez platného právního titulu, a je proto povinen ji vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel 10.000 Kč, nebylo prokázáno, že by z této částky cokoliv vrátil. Soud proto žalobě vyhověl, pokud jde o částku 10.000 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně žalovaného příslušenství v podobě zákonného úroku. Pokud jde o nepřiznání zákonného úroku, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle něhož se žalovaný dosud nedostal do prodlení, neboť doba, ve které má nesplacenou jistinu úvěru vrátit, nezávisí na výzvě věřitele, ale na možnostech spotřebitele. Na době splatnosti se účastníci dohodnou, nebo ji určí soud. Žalovaný se tedy může dostat do prodlení s vrácením jistiny úvěru až po uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jak shora uvedeno podle poměru úspěchu ve věci (úspěch žalobce 61%, úspěch žalovaného 39%) a přiznal žalobci právo na úhradu 22% účelně vynaložených nákladů řízení. Náhrada nákladů spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně zástupce podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném po 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci), když odměna za jeden úkon právní služby činí 400 Kč, ke každému úkonu pak paušální náhradě hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT). 22% z částky 2.300 Kč činí 506 Kč.