Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 200 000 Kč od 26.4.2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou k soudu dne 26.4.2024 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění uvedl, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem v pozici podnikatele byla dne 23.2.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce č.[hodnota], na základě které dne 26.2.2018 poskytl žalobce žalovanému 100 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil závazky, žalobce zápůjčku zesplatnil dle smlouvy automaticky, čímž vznikla nová jistina sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky, tj. částka 251 856 Kč. Zesplatnění oznámil žalobce žalovanému dne 16.12.2018. V řízení vedeném u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 112 C 24/2019, ve kterém rozsudkem ze dne 11.12.2019 byla žalobci mimo jiné přiznána i smluvní pokuta ve výši 69 009,64 Kč za dobu do 17.9.2019. Nynější žalobou se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky 251 856 kč od 18.9.2019 do 9.4.2024.
2. Ve věci byl dne 24.5.2024 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 13.9.2024 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci, ke kterému byl předvolán, se nedostavil, v řízení byl zcela pasivní.
4. Z výpisu z účtu žalovaného č. [hodnota] u [právnická osoba] za období od 6.11.2017 do 20.2.2018 bylo zjištěno, že v listopadu činí příjmy na tento účet v souhrnu 2 575 Kč, výdaje 2 188,24 Kč, zůstatek za listopad činí 386,76 Kč. Za prosinec činí příjmy celkem 7 745 Kč, výdaje 7 371,34 Kč, zůstatek 373,66 Kč. Za leden 2018 činí celkové příjmy 26 045 Kč, výdaje 26 386,17 Kč, zůstatek je mínus 341,17 Kč. Za únor 2018 do data poskytnutí zápůjčky, tj. do 23.2. činily celkové příjmy 12 521 Kč a výdaje 12 471 Kč, zůstatek 50 Kč. Za celé uvedené období jediné platby, které jsou identifikovatelné jako související s podnikáním žalovaného, je příjem 6 370 Kč dne 22.12.2017- podlaha, a příjem 9 716 Kč dne 7.2.2018- truhlářské práce. Jinak se jedná o běžné platby související s provozem domácnosti jako platby mateřské škole, základní škole, ČEZu, a další platby bez určení. V březnu 2018 činil souhrn příjmů 130 300 Kč, souhrn výdajů 112 902 Kč, zůstatek mínus 99 602 Kč, v dubnu 2018 činil souhrn příjmů 147 436 Kč, souhrn výdajů 106 485 Kč, zůstatek 40 951 Kč. Ke dni 31.3.2018 činil zůstatek na účtu mínus 1,51 Kč, tzn nebýt zápůjčky od žalobce 100 000 Kč, činil by zůstatek k tomuto dni mínus 100 001,51 Kč, ke dni 30.4.2018 byl zůstatek 40 948,35 Kč, tzn nebýt zápůjčky od žalobce, činil by zůstatek mínus 59 051,65 Kč.
5. Ze smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [hodnota] ze dne 23.2.2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem, výše sjednané zápůjčky 100 000 Kč, sjednaného úroku 179 840 Kč, celkem se žalovaný zavázal žalobci vrátit 279 840 Kč v 60 měsíčních splátkách po 4 664 Kč. Dle bodu 8.3.b) smlouvy dochází k automatickému zesplatnění smlouvy v případě neuhrazení dvou splátek včas nebo prodlení s jednou splátkou či jen její části déle než 60 dnů. Dle bodu 8.1. při prodlení 15 činí sankce 8% z dlužné splátky, při prodlení 30 dnů to je 13% z dlužné splátky. Dle bodu 8.4. v případě zesplatnění se jak jistina, tak běžný úrok stávají novou jistinou, pokud nová jistina není zaplacena do 10 dnů, další sankce je 25% z nové jistiny, splatná následujícího dne, v případě nezaplacení nové jistiny následujícího dne po zesplatnění, je další sankce 0,1% denně z nové jistiny.
6. Z dokladu o platbě bylo zjištěno, že dne 26.2.2018 bylo připsáno na účet žalovaného č. [hodnota] u [právnická osoba] 100 000 Kč z účtu žalobce č. [č. účtu].
7. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi č.j. 112 C 24/2019-43 ze dne 11.12.2019, který nabyl právní moci dne 2.1.2020 bylo zjištěno, že žalovaný [Jméno žalovaného] byl uznán povinným zaplatit žalobci [právnická osoba]. 318 504 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17.9.2019 do zaplacení a 69 009,64 Kč na smluvní pokutě, tj. 0,1% denně od 18.12.2018 do 17.9.2019, 1 200 Kč a na nákladech řízení 56 196 Kč.
8. Z výpisu ze živnostenského rejstříku žalovaného platného ke dni 23.2.2018 bylo zjištěno, že žalovaný měl živnostenské oprávnění o oboru truhlářství, podlahářství.
9. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2016 bylo zjištěno, že měl základ daně 68 012 Kč, za rok 2017 to bylo 109 658 Kč.
10. Provedeným dokazováním má soud za prokázáno, že dne 23.2.2028 byla mezi účastníky uzavřena smlouva označená jako revolvingová podnikatelská zápůjčka, na jejím základě žalobce převedl na účet žalovaného částku 100 000 Kč dne 26.2.2018. Žalovaný ke dni poskytnutí zápůjčky byl ( a dosud je) OSVČ, dle živnostenského rejstříku s živnostenským oprávněním o oboru truhlářství, podlahářství. Účet žalovaného byl (a dosud je) osobním účtem žalovaného nikoliv podnikatelským účtem, za období od 6.11.2017 do 20.2.2018 jediné platby, které jsou identifikovatelné jako související s podnikáním žalovaného, je příjem 6 370 Kč dne 22.12.2017- podlaha, a příjem 9 716 Kč dne 7.2.2018- truhlářské práce. Jinak se jedná o běžné platby související s provozem domácnosti jako platby mateřské škole, základní škole, ČEZu, a další platby bez určení. Od listopadu do data poskytnutí zápůjčky měl žalovaný na tomto účtu zůstatky, a to v listopadu 386,76 Kč, v prosinci 373,66 Kč, v lednu mínus 341,17 Kč, v únoru do dne předcházejícího příchozí platbě zápůjčky 50 Kč. Pokud by nebylo zápůjčky 100 000 Kč, měl by žalovaný na účtu zůstatek ke dni 31.3.2018 mínus 100 001,51 Kč, ke dni 30.4.2018 nebýt zápůjčky od žalobce, činil by zůstatek mínus 59 051,65 Kč. Dle daňových přiznání měl žalovaný za rok 2016 hrubý měsíční příjem 5 668 Kč, v r. 2017 to bylo 9 138 Kč.
11. Prokázané skutečnosti soud po právní stránce hodnotí takto:
12. Dle § 2390 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Dle § 2048 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
14. Dle § 87, odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Soud má za to, že smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena, se jeví jako smlouva o podnikatelském úvěru jen názvem. Jinak vykazuje znaky běžného spotřebitelského úvěru. Ten byl žalobcem poukázán na běžný účet žalovaného nikoliv podnikatelský, to samo o sobě není na závadu, ale z výpisu je zřejmé, že tento účet sloužil k úhradě běžných potřeb domácnosti, jsou tam platby běžných nákupů, úhrady školy, mateřské školky apod., z příjmových záznamů prakticky není identifikovatelné, že by se mělo jednat o příjmy z podnikání. Za období od 6.11.2017 do 20.2.2018 jediné platby, které jsou identifikovatelné jako související s podnikáním žalovaného, je příjem 6 370 Kč dne 22.12.2017- podlaha, a příjem 9 716 Kč dne 7.2.2018- truhlářské práce. Pokud se týká ověřování úvěruschopnosti má soud za to, že nebylo provedeno dostatečně zodpovědně, resp. nebylo provedeno vůbec. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že v době předcházející uzavření smlouvy byl pohyb na účtu z podnikatelského hlediska tristní, a to v listopadu 2017 příjmy 2 575 Kč, výdaje 2 188,24 Kč za tento měsíc byl zůstatek 386,76 Kč, za prosince 2017 byly celkové příjmy 7 745 Kč, výdaje 7 371,34 Kč, zůstatek je 373,66 Kč, v lednu byly příjmy 26 045 Kč, výdaje 26 386,17 Kč, zůstatek byl mínus 341,17 Kč a v lednu do dne poskytnutí půjčky byl příjem 12 521 Kč, výdaje 12 471 Kč, zůstatek byl tedy 50 Kč. Těžko si tedy představit, že kdokoliv mohl předpokládat, že při této finanční situaci byl žalovaný schopen splácet částku dle smlouvy, tj. 4 664 Kč měsíčně, dokonce po dobu pěti let. Pokud žalobce vycházel z daňového přiznání, tak podle toho hrubý měsíční příjem žalovaného činil za rok 2016 částku 5 668 Kč, v r. 2017 to bylo 9 138 Kč. Účelem podnikatelských smluv je financování podnikatelských potřeb, podnikatelský úvěr slouží účelům investičním, tj. nákupu nebo rekonstrukci, opravě majetku, zajištění provozních nákladů. Neslouží tedy pro úhradu nákladů osobního, popř. rodinného života. Pokud si tedy člověk, který pracuje na živnostenský list, vezme úvěr zjevně pro svoji osobní spotřebu a nikoli pro účely podnikání, nelze takový úvěr považovat za úvěr podnikatelský, ale je to svou podstatou úvěr spotřební a dlužník, resp. vydlužitel je tedy spotřebitelem. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. pak zapůjčitel má povinnost důkladně prověřit schopnost vydlužitele splácet úvěr, a to pod sankcí neplatnosti uzavřené smlouvy. Žalobce úvěruschopnost vydlužitele vůbec neprověřoval, nelze si představit, jak mohl dospět k závěru, že žalovaný bude schopen splácet splátky dle smlouvy 4 664 Kč měsíčně po dobu 5 let, když jeho hrubé měsíční příjmy se pohybovaly od 5 000 do 9 000 Kč, měsíční zůstatky na účtu, pokud vůbec byly plusové, dosahovaly kolem 300 Kč. Krom toho smlouva nese i znaky smlouvy lichevní, kdy sjednané úroky představují roční úrok 36%, systém, kdy dospělé úroky se přičítají k jistině a tvoří tzv novou jistinu, ze které se zase načítají další úroky a sankce. Jestliže soud dospěl k závěru, že smlouva mezi účastníky je neplatná, jsou neplatná i veškerá ujednání, která jsou její součástí, tedy i ujednání o smluvní pokutě, které je předmětem tohoto sporu. Soud proto žalobu zamítl. Soud si je vědom předchozího rozhodnutí zdejšího soudu, které respektuje, ale je toho názoru, že jím není vázán ( § 135 občanského soudního řádu).
16. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.