Výrok
I. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci 1 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 215 Kč od 17.2.2021 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku, tj. aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci dalších 10 400 Kč, na zákonných úrocích 8,25 % ročně z částky 10 400 Kč od 17.2.2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4 826,18 Kč, úrok ve výši 25,14% ročně z částky 9 033,99 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, se žaloba z a m í t á .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou k soudu dne 28.7.2023 domáhal se žalobce proti žalované zaplacení 11 615 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 826,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 1 583,77 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % p.a. z částky 9 033,99 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, úroků ve výši 25,14% p.a. z částky 9 033,99 Kč od 24.3.2023 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 19.12.2019 uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalované na hotovosti 13 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 23 400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Žalovaná sjednané splátky neplatila řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy ke dni 23.3.2023 dlužila na jistině 9 033,99 Kč a za hotovostní inkaso 2 581 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23.3.2023 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce.
2. Žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 23.1.2025 tak, že žalovaná v kartě zákazníka ze dne 19.12.2019 uvedla, že je zaměstnána s příjmem 1 676 Kč, dále předložila doklad, že pobírá nemocenskou 11 643 Kč, celkem tedy pobírala 13 319 Kč. Výdaje na bydlení uvedla 2 500 Kč, osobní výdaje 3 700 Kč, splátky půjček 740 Kč, celkové měsíční výdaje 6 940 Kč. Použitelný příjem byl 6 379 Kč. Žalobce doložil přehled plateb žalované, dle kterého ke dni 15.11.2021 na úhradu dluhu z úvěru dle smlouvy ze dne 19.12.2019 zaplatila právnímu předchůdci žalobce 11 785 Kč.
3. Žalovaná se jako účastnice řízení při jednání ve věci dne 5.2.2025 vyjádřila tak, že s největší pravděpodobností uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je předmětem tohoto sporu, ale nepamatuje si na to. Je možné, že v době uzavření smlouvy byla v pracovní neschopnosti, protože měla rizikové těhotenství. Dcera se jí narodila 25.1.2020. V [Anonymizováno] pracovala 3 měsíce, měla plat kolem 19 000 Kč, ale pak na ni přišel exekutor, měla exekuce, neví, kolik jich bylo, kolik měla půjček a kolik exekucí. V době uzavření půjčky bydlela v nájmu za 8 500 Kč měsíčně, její partner nepracoval. Pak se jí narodilo dítě, s partnerem se rozešli, musela se s dítětem uchýlit do centra pro matky s dětmi, partner jí výživné na dítě neplatil.
4. Z karty zákazníka ze dne 19.12.2019 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla příjem 1 676 Kč, nemocenské dávky 11 643 Kč, výdaje na bydlení 2 500 Kč, osobní výdaje 3 700 Kč, splátky úvěru 740 Kč, výdaje celkem 6 940 Kč, použitelný příjem 6 379 Kč.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19.12.2019 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] se žalovanou pod č. [hodnota], dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalované na hotovosti 13 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 23 400 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v 60 týdenních splátkách po 390 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23.3.2023 mezi [právnická osoba] a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na nynějšího žalobce, žalovaná byla informován přípisem.
7. Soud považuje uzavřenou smlouvu za právní úkon lichevní povahy. U úvěru poskytnutého ve výši 13 000 Kč mělo být za 60 týdnů zaplaceno o 10 400 Kč více než zapůjčených 13 000 Kč, což představuje roční úrok 69,52 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vyplývá, že právní předchůdce žalobce nedostatečně ověřoval schopnost žalované splácet úvěr. Při čistém příjmu 13 319 Kč, po zaplacení splátky nákladů na bydlení 2 500 Kč, úvěru 740 Kč a splátky dle uzavřené smlouvy 390 Kč týdně, tj. 1 560 Kč měsíčně žalované zbylo 8 519 Kč na všechny nezbytné životní výdaje, tj. strava, ošacení, obutí, hygiena, léky, kulturní či sportovní vyžití atp. , to odpovídá částce 284 Kč na den, takto by musela žalovaná „vydržet“ žít déle než rok. Smlouva je tedy neplatná i ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Plnění přijaté žalovanou z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce.
8. Pokud se týká stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalovaná dne 19.12.2019 převzala od žalobce (jeho právního předchůdce) 13 000 Kč, žalobce uvedl, že žalovaná na úhradu dluhu zaplatila 11 785 Kč. Rozdíl činí 1 215 Kč, do této výše bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve zbytku byla zamítnuta.
9. S ohledem na částečnou úspěšnost soud dle § 142, odst.2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.