Výrok
I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci 34 999,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 34 999,17 Kč od 15.8.2024 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku, tj. aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci dalších 37 522,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 37 522,43 Kč od 15.8.2024 do zaplacení a částka 1 367,12 Kč, se žaloba z a m í t á .
III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejím základě žalobce se zavázal vyplatit žalovanému na jeho účet částku 77 800 Kč s možností postupného čerpání, žalovaný se zavázal úvěr splácet v denních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaný čerpal dne 17.11.2023 částku 8 000 Kč, dne 15.12.2023 částku 6 000 Kč, dne 18.12.2023 částku 3 000 Kč a 2 000 Kč, dne 21.12.2023 částku 1 500 Kč a 4 000 Kč, dne 13.1.2024 částku 10 000 Kč, dne 19.1.2024 částku 4 100 Kč, dne 26.1.2024 částku 2 000 Kč, dne 28.1.2024 částku 2 000 Kč, dne 29.1.2024 částku 2 000 Kč, dne 30.1.2024 částku 3 001 Kč, dne 31.1.2024 částku 1 100 Kč, dne 5.2.2024 částku 2 000 Kč, dne 19.2.2024 částku 1 800 Kč, dne 4.4.2024 částku 5 000 Kč, dne 18.4.2024 částku 2 234 Kč. Zaplatil celkem 24 735,83 Kč. Žalobce jí vypověděl smlouvu e-mailem dne 14.8.2024. Žalobce krom jistiny požaduje poplatek za vyplacení tranší úvěru, smluvní úrok a poplatek za službu Presto. Z dlužné jistiny a poplatků požaduje žalobce též zákonný úrok z prodlení.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán.
3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z těchto listin vyplynulo, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které od žalobce obdržel celkem částku 59 735 Kč. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že smlouva o úvěru měla být dle žalobce uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace, soud nemá za prokázáno, že byla uzavřena v tom znění, které uvádí žalobce, že tedy s tímto žalovaný projevil prokazatelným způsobem souhlas. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobce před poskytnutím úvěru prověřil schopnost žalovaného úvěr splatit ve smyslu z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouva se jeví jako neplatná i s ohledem na ujednané poplatky za její uzavření i související poplatky, žalovaný měl platit denně splátky úrok byl sjednán na 1,016% denně, což představuje 370,84% p.a. tj. nesporně úrok lichevní. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu uzavřenou mezi účastníky za absolutně neplatnou i dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Plnění přijatá žalovanou z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, tj. rozdíl mezi 59 735 Kč, které žalovaný převzal, a 24 735,83 Kč, které vrátil žalobci, tj. 34 999,17 Kč. Žalovaný byl proto uznán povinnou zaplatit žalobci to, co od něho převzal a nevrátil a zákonný úrok z prodlení, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce byl úspěšný přibližně do 50%, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.