Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15.000,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od 19.2.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 9.105,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 6.000,-- Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 580,-- Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne 16.10.2023. Na jejím základě poskytl žalované úvěr ve výši 15.000,-- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci úrok ve výši 40 % p.m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla splácet úvěr každý měsíc nejpozději k 15. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohla žalovaná splatit kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná nesplácela, byla upomínána, žalobce nakonec zesplatnil úvěr. Požaduje po žalované vrácení jistiny ve výši 15.000,-- Kč, úrok z úvěru ve výši 6.000,-- Kč a smluvní pokutu v kapitalizované výši 3.105,-- Kč.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, následně byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.
3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z potvrzení o provedené platbě vyplynulo, že žalovaná obdržela od žalobce dne 16.10.2023 částku 15.000,-- Kč na účet číslo [č. účtu].
4. Soud má za to, že žalobce prokázal, že žalované poskytl částku 15.000,-- Kč. Nárok žalobce soud kvalifikuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Soud nepovažuje za platné ujednání úvěrové smlouvy, a to pro lichvu (výše úroku je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. To samé lze říci o smluvní pokutě. Soud proto žalobě vyhověl co do vyplacené jistiny, tj. částky 15.000,-- Kč. Žalobce má vedle nároku na vrácení poskytnuté částky též nárok na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nař. vl. 351/2013 Sb.). Na úrok žalobce nárok nemá, neboť s ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru nebyl žádný úrok sjednán. To platí i pro smluvní pokutu. Žalobě tak bylo vyhověno co do částky 15.000,-- Kč s úrokem z prodlení, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
5. Neplatnost smlouvy lze dovodit i podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.), tedy pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobce sice ověřoval příjmy žalované, nikoli však jeho výdaje. Pak ovšem nemohl posoudit řádně úvěruschopnost žalované, neboť neprovedl porovnání jeho příjmů a výdajů, což je podstata posouzení úvěruschopnosti.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl úspěch z 62 %, v rozsahu 38 % úspěch neměl, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tj. ze 24 %. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek 965,-- Kč, odměna advokáta za právní služby - při určování jejich výše soud postupoval podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., žalobce má nárok na odměnu za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby) – 3 x 300,-- Kč, na režijní paušál ve výši 3 x 100,-- Kč, navýšení o 21 % DPH v částce 252,-- Kč, celkem tak náhrada nákladů řízení činí 2.417,-- Kč. Žalobce má nárok na náhradu nákladů z 24 %, tj. na částku 580,-- Kč po zaokrouhlení. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.
7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.