Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.162,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 19.9.2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.096,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.200,-- Kč a úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 15.162,12 Kč od 19.9.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.923,-- Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba]. (dále jen banka) uzavřel s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách. Na základě smlouvy vedla banka pro žalovaného účet č. [č. účtu]. Dále se banka zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr. Ten umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu, žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr řádně a včas nesplácel. Banka proto aktuální výši nepovoleného přečerpání převedla na úvěrový účet. Pohledávka banky za žalovaným byla posléze postoupena na žalobce. Pohledávka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 15.162,12 Kč, smluvních poplatků ve výši 1.200,-- Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.096,48 Kč.
2. Soud vyzval žalobce, aby konkretizoval, jak ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce k této výzvě soudu sdělil, že banka ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 24.601,-- Kč, dále posuzovala schopnost dlužníka splácet na základě disponibilní částky, vycházela přitom z částky životního minima a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení. Ostatní tvrzení žalobce k ověření úvěruschopnosti mají pouze obecnou povahu, nejde o nic konkrétního ve vztahu k žalovanému.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení byla pasivní.Zjištěné skutečnosti4. Mezi bankou a žalovaným byla dne 1.11.2017 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejím základě banka vedla pro žalovaného běžný účet. Dále byl ve prospěch žalovaného na základě dispozic ze dne 6.5.2019 zřízen k účtu [Anonymizováno] s výší povoleného limitu 11.000,-- Kč s úrokovou sazbou 21,99 % ročně.5. Z podkladů k posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že banka vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 24.601,-- Kč, z toho, že žije u rodičů a je svobodný, dosavadní interní splátky jsou 3.108,57 Kč.6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období února až dubna 2019, tj. tři měsíce před poskytnutím úvěru, vyplynulo, že jeho příjem činil v únoru 18.688,-- Kč, v březnu 18.611,-- Kč a v dubnu 27.186,-- Kč (výpisy nejsou vytištěny ve spise, ale jsou v elektronickém rejstříku soudu v dokumentech).Posouzení věci7. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru (kontokorent) uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce – banka nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Tato povinnost věřitele vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci banka vycházela z příjmů žalovaného 24.601,-- Kč, tento příjem měl prý být doložen výpisy z účtu. Tak tomu ale není. Z výpisů z účtu žalovaného za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru (úvěr poskytnut 6.5.2019, jde tedy o výpisy za období únor až duben 2019) vyplývá průměrná výše příjmu žalovaného 21.495,-- Kč, tedy o tři tisíce Kč nižší, než s kterou uvažoval žalobce. Již v tom je evidentní pochybení při ověřování úvěruschopnosti. Ještě větší problém však představuje to, že banka zcela rezignovala na ověření výdajů žalovaného. Těžko může obstát ověření tím způsobem, že banka vyjde z částky životního minima a ze splátek již existujících dluhů. Tyto položky nepředstavují souhrn skutečných výdajů žalovaného. Životní minimum je administrativně stanovené číslo, které nemá žádný vztah k reálným životním nákladům. Pokud pak měl žalovaný již v době před poskytnutím kontokorentu měsíční splátky dluhů ve výši 3.108,57 Kč, pak to mělo banku spíše varovat před poskytováním dalších půjček. Skutečné výdaje představují náklady na obživu, bydlení, další základní životní potřeby (oblečení, obutí, hygiena, léky), náklady na cestování, koníčky apod. Ty banka vůbec nehodnotila. Její přístup je ryze mechanický. Za tohoto stavu považuje soud uzavřenou smlouvu o zřízení kontokorentu za neplatnou. Vztah mezi účastníky tak vypořádává podle § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení – žalovaný je povinen vrátit to, co mu bylo skutečně poskytnuto, tj. jistinu dluhu – částku 15.162,12 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od okamžiku, kdy byl vyzván k vrácení dlužné částky. Za tento okamžik je možno považovat zesplatnění dluhu, kde byla žalovanému poskytnuta lhůta do 15.3.2023 (úrok z prodlení žalobce požaduje až od 19.9.2023, soud rozhoduje dle petitu, za dřívější období tak úrok přiznán nebyl; v případě kapitalizovaného §roku z prodlení pak žalobce požaduje úrok za období před 15.3.2023, za toto období však nárok na úrok z prodlení nevznikl). V této části bylo žalobě vyhověno. Na ostatní položky petitu žalobce nárok nemá, v této části byla žaloba zamítnuta.8. Lhůta splatnosti byla stanovena standardně jako třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Nebylo proto možné plnění rozkládat do splátek (viz § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru).9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl větší úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jeho úspěch činí 92,7 %, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi procentní mírou svého úspěchu a procentní mírou svého neúspěchu, tedy z 85,4 %. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800,-- Kč, odměna advokáta – za jeden úkon právní služby náleží podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb.,-- Kč odměna 300,-- Kč, poskytnuty byly celkem 3 úkony – příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby (za součást tohoto úkonu soud považuje i vyjádření na výzvu soudu k dotvrzení toho, jak byla ověřena úvěruschopnost žalovaného; tato tvrzení správně měla být obsažena již v samotné žalobě). Celkem tak odměna činí 900,-- Kč, 3 x 100,-- Kč režijní paušál, navýšení o 21 % DPH v částce 252,-- Kč, celkem náhrada nákladů řízení činí 2.252,-- Kč. Žalobce má právo na 85,4 % z této částky, tj. na částku 1.923,-- Kč po zaokrouhlení. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.